Památné EURO 2004. Génius Brückner, ale proč Češi promarnili inspiraci?
Sedím na novinářské tribuně v Aveiru. Stadion to je veselý a plný barev. Ale všem Čechům do skoku není. Druhý zápas základní skupiny EURO 2004 s Nizozemskem se nevyvíjí dobře. 4. minuta: na Robbenův centr z přímého kopu naskakuje hromotluk Bouma a v pádu posílá míč k levé tyči. Petr Čech je bezmocný. 19. minuta: Ruud van Nistelrooij přidává druhý gól. Sprcha. Proč se nakonec českým fotbalistům podařilo památné utkání otočit? A proč si z něj český fotbal nevzal ponaučení?
Všichni jsme si mysleli, že s Nedvědem, Poborským, Šmicerem, Kollerem nebo Barošem můžeme Nizozemce spláchnout. Nic troufalého, vždyť tým trenéra Karla Brücknera už předtím dokázal drtivým presinkem semlít nejednoho top soupeře. Včetně Francouzů v jejich Parku Princů. No, a teď tohle.
Dívám se na lavičku. Brückner se prohrabává v šedivých vlasech. Znamení, že je pěkně naštvaný. Zvedá ze střídačky Vladimíra Šmicera. Než ho stihne vyslat na hřiště místo Zdeňka Grygery, jenž na beku hořel, koriguje po Barošově sólu a nezištné přihrávce Jan Koller.
Takže teď to střídání: 25. minuta, ofenzivní záložník za obránce.
62. minuta – druhé střídání: útočník za defenzivní štít aneb Marek Heinz za Tomáše Galáska. Kouč stahuje chlapíka, kterého sám označil za komputer hry, a nahrazuje ho hráčem dopředu.
Risk nemůže být větší.
Léta mi vrtalo hlavou, jestli šlo o intuitivní nápad nebo promyšlený tah. Karel Brückner mi to prozradil až po 11 letech v Olomouci. Už byl v trenérské penzi a probírali jsme fotbal ze všech stran.
Když jsme došli k jeho koučinku v památné přestřelce s „Oranjes“, spustil krátkou přednášku na téma, jak probrat mužstvo z nepříznivého vývoje. Budu to volně parafrázovat.
Záleží na vážnosti situace. Pokud tým prohrává, ale celkem šlape, stačí standardní zásah. Třeba vyměnit kus za kus.
