Pět hokejových vzkazů, které by si měli fotbalisté vzít k srdci: Ega stranou
KOMENTÁŘ PAVLA HARTMANA | Čeští hokejisté zaslouženě triumfovali na mistrovství světa. Navážou na ně fotbalisté na EURO? Záleží, jestli si vezmou k srdci vzkazy, které jim vyslali jejich krajané z ledového kluziště. Tady jsou ty nejdůležitější.
1. Mějte plán a držte se ho
Češi nemůžou hrát celoplošný hokej, respektive fotbal. Nemají na to typy hráčů, proto musejí sázet spíš na zanďoura. Tahle pověra se tu roky bere za svatou pravdu. Radim Rulík z ní dvakrát udělal nesmysl. Na MS dvacítek se aktivním hokejem s vysokým forčekinkem prodral ke stříbru, když ve finále mužstvo prohnalo i nadupanou Kanadu.
Teď totéž zopakoval s áčkem a přidal zlatou tečku. I kdyby Švýcaři jednu z nastřelených tyček vyměnili za gól v české síti, nic by to nezměnilo na faktu, že hra Pastrňáka a spol. byla nejkvalitnější a nejtýmovější na šampionátu, což ocenili i v zahraničí. Rulík prostě ctil heslo: výsledky naplánovat nelze, hru ano. A když tak činíte, úspěšné výsledky dříve nebo později přijdou.
Ve fotbale to už na přelomu tisíciletí potvrdil Karel Brückner. Nejdřív naučil jednadvacítku agresivnímu celoplošnému týmovému presinku a dobyl s ní stříbro na mistrovství Evropy. Pak s áčkem nacvičil stejné kousky a českou reprezentaci to vyneslo až na druhý stupínek světového žebříčku a také na EURO 2004 k pověsti mužstva, které předvádělo nejprogresivnější a nejhezčí fotbal ze všech účastníků.
Jeho odkaz však nebyl
