KOMENTÁŘ PAVLA HARTMANA | Španělé produkují na EURO nejkvalitnější fotbal, ale především vyvrátili dva nesmyslné české mýty, které se v tuzemsku stále berou za nezpochybnitelnou pravdu. Navzdory tomu, že náš fotbal zavedly do slepé uličky orámované pasivní bídou proti Portugalsku. O jaké mýty se konkrétně jedná?
1. Reprezentace nemůže hrát jako klub
Trenér národního mužstva nepracuje s hráči denně, ale nic mu nebrání v tom, aby si vyzobal hráče, kteří zapadají do fotbalu, který chce hrát. Španělé nevybírají podle zvučnosti jmen, nýbrž podle charakteru a návyků. Stoper Le Normand či útočník Ayoze Pérez nemají image super star, ovšem hodí se svými návyky do přímočaré tiky-taky, a tak jeli do Německa.
Ostatně ani trenér Luise de la Fuente není v kategorii Guardiolů a Kloppů. Ale klíčová je jeho odbornost a souznění s vizemi Španělské fotbalové federace. A tak mu po triumfech na EURO U19 a U21 svěřili A-tým. Proč ne, když devatenáctka, jednadvacítka i áčko ctí stejné herní principy. Takže De la Fuente jen ladí souhru a malé detaily. A protože v reprezentaci jsou hráči s vysokou herní inteligencí, krátkodobé srazy na to samozřejmě stačí.
Španělé si prostě uvědomují, že jedině když budou hrát jako klub, můžou dojít k titulům mistra Evropy nebo světa. Nároky na hráče jsou tudíž u národního mužstva stejné jako u jejich zaměstnavatelů. Proč by Rodri a spol. měli v nároďáku běhat v nižším tempu než v Manchesteru City, San Sebastianu, Bilbau?
České zvyklosti jsou pořád jiné, i když k tomu není důvod. Patrik Schick umí za Leverkusen sprintovat rychlostí 32,89 km/h, ale v utkání s Portugalskem se dostal pouze na 30,6 km/h. Španělský útočník Álvaro Morata má na šampionátu maximálku 32,1 km/h, jeho kolegové z útoku Nico Williams 34,1, Ferran Torres 34,2. Italové Gianluca Scamacca (33,2 km/h) a Federico Chiesa (34,4 km/h) jsou také výše než Schick.

Cristiano Ronaldo zase vyhrál v přímé konfrontaci na hřišti nad českou super star v nábězích za obranu. Schick ale přece není horší než Morata a pohybově by měl předčit devětatřicetiletou legendu z Madeiry. Zvláště když náběhy za obranu patří v současném fotbale k nejdůležitějším prvkům výbavy ofenzivních hráčů. Xabi Alonso na nich v Leverkusenu postavil mistrovský titul. Proč toho zatím nevyužila česká reprezentace? Protože přece nemůže hrát jako klub.
2. S mladými nelze nic velkého vyhrát
Lamine Yamal má štěstí, že se narodil na Pyrenejském poloostrově. Kdyby přišel na svět v Česku, těžko by slavil debut na EURO v 16 letech a 338 dnech. Ani v lize by si nemohl odbýt debut, když mu bylo 15 let, 9 měsíců a 16 dní. Domácí nejvyšší soutěž je soubojová, což technickým hračičkům nenahrává.
Ale především je tu zažité, že zkušenosti jsou víc než dravost mládí. I když současný fotbal rozhodují rychlost a dynamika. Navíc za zajíce se u nás považují i hráči v jednadvaceti, kteří už v běžných evropských zemích náleží do kategorie hotových hráčů, kde již mají být v šestnácti, nejpozději v sedmnácti. Tak je výchova v akademiích koncipována.
Proto Lamine Yamal mohl odjet na EURO s 50 starty za barcelonské áčko a 7 góly. Česká reprezentace sice na EURO odcestovala s nejnižším věkovým průměrem, ale benjamínkem je dvacetiletý Matěj Jurásek, který se ve Slavii nepropracoval ke stabilním členům základní jedenáctky. Dílem i kvůli neopodstatněné pověře, že s mladými nelze nic vyhrát.
Ještě že Robin Hranáč aspoň ve čtyřiadvaceti přesvědčil, že není pro sestavu národního mužstva příliš mladý a nezkušený. Proti Portugalsku byl nejlepším hráčem Haškova celku, čemuž odpovídala i jeho maximální rychlost 31,8 km/h. Španělští stopeři se na ni nedostali (Le Normand 30,7, Laporte 31,2).
Snad to tentokrát u povolaných nezapadne.