Guardiola? Můj osobní terapeut. Díky němu vím, že naše výmluvy jsou mimo
KOMENTÁŘ PAVLA HARTMANA | Mám členství v Manchesteru City, protože mě bleděmodrý klub a kouč Pep Guardiola inspirují. Čím přesně? To popíšu s přispěním vlastní výpravy za kulisy království Cityzens. Sedíme se synem na Etihad Stadium před odvetou osmifinále Ligy mistrů se Sportingem Lisabon. Krátce před nástupem obou týmů na hřiště zhasnou všechna světla v aréně. Úplná tma, není vidět ani na metr. „Šímo, jsme smolíčkové. Vyjedeme prvně na City a vypadnou pojistky,“ říkám potomkovi vedle sebe, který si tenhle klub odmalička zamiloval nade vše.
Jenže najednou bum a hrůzostrašné černo prosvítí laserová lajnovačka. Lajnuje hřiště, na kterém se bude za chvíli hrát. Čáry obdélníku, středového kruhu i pokutových území jsou v mžiku bílé jako sníh z Aljašky. Fascinující překvapení! Jsme omráčeni. Ale záhy nám rozproudí krev DJ a světelná show jako ze sci-fi filmů.
Čeká nás zápas, v němž už domácím o nic nejde. Nastupují do něj po vítězství v Portugalsku už de facto s postupem v kapse. Sestava tomu odpovídá. Kevin De Bruyne a další největší super hvězdy odpočívají. Přesto se cítíme, jako by mělo následovat finále Champiosn League. Nemůže tomu být jinak. Cityzens je globální vysoce respektovaná značka a nemůže si dovolit žádné utkání odehrát na hřišti i mimo ně na tři čtvrtě plynu. Naopak! Každý den chtějí být o něco lepší než ten předešlý – tak to tu mají nastavené.
