KOMENTÁŘ PAVLA JANEGY | Schválně – pojďme si definovat význam slova STRATEGIE. Znamená „dlouhodobý plán činnosti k dosažení určitého cíle“. Je to podstatná věc, tahle strategie. A to i ve fotbale. Klub vytvoří dlouhodobý plán, má vizi, jak chce hrát, přivádí do svých struktur odpovědné osoby, které ho naplní do posledního puntíku, a trenérovi jsou stanoveny jasné cíle...
Příklady? Chceme hrát útočně, chceme hrát pozičně, zaměříme se na protiútoky, zvolíme systém na tři nebo čtyři obránce, využijeme mládežnickou akademii a na přestupovém poli budeme hledat mladé hráče s velkým potenciálem, nebo vsadíme na zkušenost. A tak dále. Je to strašně jednoduché.
A teď se zeptejme: řídí se nějakou strategií české kluby? Přece by měly, musejí. Problém u většiny celků však je, že neřídí. Anebo řídí, ale jen chvíli. V tuzemsku je totiž zvykem svou strategii a plány přehodnocovat s každou změnou trenéra a po prvním neúspěchu hledat jinou cestu. Přitom to slovíčko (a mnoho jiných) kluby hojně a rády používají. Zní dobře.
Na tiskové konferenci Zdeňka Ščasného, který se ujal funkce sportovního ředitele Sparty, jsme mnohokrát vyposlechli slůvko „koncepce“. Co přesně se ale za ním skrývá, si nechal pro sebe.
Nejde o to, aby kluby troubily do světa své know-how, jestli se vůbec o nějakém můžeme bavit, či vyzrazovaly médiím a fanouškům detailně, co jejich plán obsahuje. Nicméně odpovědní lidé musejí být schopni minimálně přiblížit své záměry. Aby jednoduše nedocházelo k tomu, že koncepce, strategie a jiná podobná slova upadnou v nemilost a v uších veřejnosti nakonec znějí jako klišé, protože málokdo ve skutečnosti koncepčně pracuje. Čest výjimkám.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
