Lafata ukončuje impozantní kariéru. Jen škoda, že jsme ho „objevili“ pozdě
198 branek v české lize, v kariéře celkem 269 – to jsou úctyhodná čísla, která se Davidu Lafatovi podařila nastřádat v dospělém fotbale. Přesto se nedokážu zbavit dojmu, že mohla být ještě vyšší.
Muž s jednadvacítkou na zádech je ukázkových příkladem toho, že český fotbal se buď bojí dávat šanci perspektivním mladíkům, anebo s nimi nepracuje správně.
Českému fotbalu předlouho trvalo, než pochopil, co v Lafatovi dřímá. Dlouho trvalo, než Lafata přesvědčil zdejší prostředí o svých schopnostech. V podstatě se to povedlo až po pár sezonách v Jablonci, kde střelecký um prokázal několikrát po sobě. A pak ve Spartě.
A teď si představte, kdyby k tomuto prozření došlo v době, kdy ještě působil v Českých Budějovicích a na Letnou přestoupil ne v 31, ale třeba v 25 letech.
Problém je, že Lafatův potenciál na začátku kariéry uměl málokdo rozpoznat. Například Pavel Tobiáš ano, Milan Bokša ani trochu, i proto legendární sniper musel ve dvaceti letech na krátké hostování do druholigové Jihlavy…
Leckdo namítá, že Lafata tehdy potřeboval dorůst do potřebné kvality, aby mohl do lepšího týmu. To ale pouze svědčí o tom, že se s jeho potenciálem nenakládalo vhodně.
Velká škoda.
Z rychlejšího Lafatova progresu by těžil on i celý český fotbal. Čistě hypoteticky by se daleko dřív prodral do reprezentace a odehrál více zápasů, do Sparty by přestoupil v perspektivnějším věku a nejspíš by zvažoval i lukrativní nabídky ze zahraničí.
Realita je nakonec jiná, ale i tak impozantní. 269 Lafatových gólových hodů svědčí o jeho výjimečnosti.
