Komňacký o Lafatovi: Čím vynikal? Co jeho limity? Jak se lišil mimo hřiště?
Tichý introvert v civilu, s pevným rodinným zázemím. Na hřišti však nenasytná šelma, která loví góly. A nikdy nemá dost. Trenér František Komňacký (66) měl Davida Lafatu pod rukama čtyři roky v Jablonci a nevybavuje si v souvislosti s ním na jediný problém. „Moc nemluvil, ale když něco řekl, mělo to v kabině váhu,“ přibližuje charakter loučícího se bouráka. Promluvil o jeho největších přednostech, ale i limitech a došlo i na soukromý život vyhlášeného kanonýra, který ohlásil, že po sezoně ukončí kariéru.
Zblízka viděl, jak miluje svou rodinu. Manželku, dvě děti – a taky fotbal. Napnout síť, to byla pro Davida Lafatu pracovní nirvána. A to i na tréninku. „Tehdy jsme měli na krajích mladé Kopice a Kovaříka, kteří mu to sypali do šestnáctky. On si o to říkal pohybem i slovně. Kdyby mu nenahrávali, asi by jim David vyčinil,“ usmívá při vyprávění František Komňacký. Na kanonýra, na němž stál v Jablonci útok, vzpomíná jen v dobrém.
Jakého Davida Lafatu znáte?
„Když to řeknu trošku blbě, David je na fotbalistu velice inteligentní a vnímavý. Hned pochopil, co po něm po taktické stránce chcete a na hřišti to dokonale plnil. Cením si ho vysoko. Nebyl jen chytrý jako člověk, ale i hráč s vynikajícím čichem na góly a správným výběrem místa v soupeřově šestnáctce. V tom byl neskutečně silný. Věděli jsme, že máme v útoku zabijáka, který dá dvacet dvaadvacet branek za sezonu. Tak jsme se ho snažili využívat. Také bych vyzvedl jeho hladovost.“
V jakém smyslu?
„Hrál pro to, aby dal gól. Klidně by se přerazil o tyčku, jen aby zavěsil. I na tréninku. Různé hry na zakončení, centry… To miloval a chtěl. Samozřejmě měl své limity. Pro evropský fotbal nebyl dost rychlý a dynamický. Neměl takovou schopnost obejít hráče jeden na jednoho.
