Vaclík měl dostat proti Kanadě přednost. Čechova éra jednou skončí

Brankáři Petr Čech a Tomáš Vaclík na reprezentačním tréninku v Olomouci
Brankáři Petr Čech a Tomáš Vaclík na reprezentačním tréninku v OlomouciZdroj: ČTK
Blogy
Začít diskusi (0)

Při neúčasti Tomáše Rosického je jedinou skutečnou hvězdou, která může dodat bezvýznamnému zápasu alespoň nějaký lesk, přesto tvrdím, že by Petr Čech při přáteláku s Kanadou stát v brance nemusel. Pro budoucnost českého týmu by to totiž bylo prozíravější řešení.

Tím spíš, že je k dispozici Tomáš Vaclík. Gólman, který by měl jednou po Čechovi převzít roli české jedničky, ví, že bude proti Kanadě celý zápas jen mrznout na lavičce. V zápase, v němž si zahraje sedmnáct z osmnácti hráčů, si právě on vytáhl Černého Petra.

Podle mě chybně. Chápu, že když Čech váží cestu z Londýna kvůli utkání, které by podle svých slov raději zrušil, vypadá až nedůstojně, aby se na hřiště nedostal.

A chápu i Čechovu logickou touhu sbírat co nejvíce reprezentačních startů, aby pokořil rekord Karla Poborského, na kterého ztrácí ještě třináct zápasů.

V tomhle případě se nad to ale měl povznést on i trenér Josef Pešice. I bez své hvězdy by si český tým měl se slabým soupeřem poradit, ostatně případnou blamáž by stejně měly na svědomí spíš chyby hráčů v poli než kiksy gólmana. Ve formě chytající Vaclík je víc než důstojnou alternativou.

A kdy jindy by měl sparťanský gólman sbírat reprezentační zkušenosti než v zápase, jako je tento? Tohle je přesně ta příležitost – Vaclík mohl zažít mezinárodní tlak, který by ještě zvýšil dohled jeho brankářského vzoru. A přitom by mohl být v klidu, protože o nic nejde.

Protože až o něco skutečně půjde a Vaclík bude muset do brány, při Čechově frekvenci přátelských utkání je docela dobře možné, že bude mít na kontě stále jediný start. A to mu v té době může být už třeba šestadvacet let. To není úplně lákavá představa.

Vzpomeňte si, jak musel za Čecha nečekaně zaskočit v září 2011 Jan Laštůvka. Národní tým čekal klíčový zápas ve Skotsku a Laštůvka se před vyhrocenou bitvou chystal na svou reprezentační premiéru. A právě nervozita se pak mohla podepsat pod první inkasovaný gól, který si Laštůvka vyčítá dodnes. I tehdy se šeptalo: Neměl Čech své zástupce pouštět do branky častěji?

Bylo by správné, aby si ji vedení reprezentace položilo i teď.

Začít diskuzi