Když je hokej nirvána. Sparta s Libercem ukázaly, že to jde i v Česku
Stop nudě a umlousaným zápasům. Tohle chcete vidět každé extraligové kolo! Minulo vás utkání Sparty s Libercem? Tak si udělejte hezkou sobotu. Vaší drahé polovičce pusťte krasobruslení a vy si dejte tenhle hokejový nářez ze záznamu. Jestli se nějak má hrát v extralize, tak přesně takhle. Rychle, tvrdě, bez zákeřností a hlavně dopředu.
Občas se to stane. Kolikátá že je třetina? Aha, teprve druhá. No tak to vás čeká ještě víc jak 20 minut nudy a hokeje na nic. Pak posloucháte věty o štěstíčku, urputnosti a máte chuť si dát taky někde v rohu dvacet.
Vzpomínám, jak reprezentační trenér Josef Jandač na jedné své přednášce do extraligových trenérů tlačil: Hrejte aktivně, necouvejte. Teď ke svým slovům má i materiál. Zápas Sparty s Libercem nadchnul.
Nejde tak ani o to, kolik na jedné, nebo druhé straně stálo extraligových hvězd. Zásadní věc je v myšlení. Dát gól, nebo nedostat? Tady jasně převažoval první proud.
Fór totiž není v tom, že nutně potřebujete drahé hráče. Vím, že podobného představení jsou schopné i Karlovy Vary, které se celou sezonu škvaří na ocase. Jenže byly by na tom lépe, kdyby do branky postavily rolbu? Nemyslím si. Hráči by se nikam neposouvali, kdyby měli příkaz, že v první řadě musí puk vyhodit, ve druhé si hlídat, aby o moc nepřejeli červenou čáru a že každé přerušení je dobré.
Hrát dopředu a mít odvahu toho druhého porazit je nějaký směr. Stát na modré a modlit se, ať už zahouká siréna, je jen šmajdání na místě.
Hrát beton je nejsnazší cesta, jak zahladit technické a taktické nedostatky. A taky vlastně srabárna. Srabárna, že nepřiznáte, že víc toho vlastně neumíte a ani to nechcete zkusit.
Těší mě, že začíná přibývat těch, kteří chtějí zkusit druhou cestu. Tu, která víc bolí a hrozí, že se vám ta parta, která vsadí na zanďoura, nakonec občas vyměje. Věřím, že v téhle hokejové pohádce ale v Česku jednou vyhraje dobro nad zlem. Aktivita nad pasivitou.
Sparta a Liberec. Pamatujte...
