Nejsou rychlejší, nejsou šikovnější, nemají víc hvězd. Ale stejně Piráti dokázali v Třinci uhrát dva body a jsou nečekaně vepředu. Docela slušný paradox, když si uvědomíte, že v předkole byl Chomutov až po hlavu v toaletě a Boleslavi stačilo jen spláchnout. Neudělala to.
Pořád si říkám, co tak převratného se s Chomutovem minulý týden během jedné volné středy stalo. Do té chvíle mi připomínal rodáka z Botswany na zamrzlém lednovém rybníce. Netušil kde je, z jakého důvodu pod ním všechno tak smeká, proč se mu všechny ty věcí dějí, a hlavně jak ze všeho ven.
Výsledek znáte, nakonec se z maléru vyhrabal.
Asi nejvíc ze všech byla tahle proměna vidět na brankáři Jánu Lacovi. Při dvou vysokánských porážkách od Mladé Boleslavi byste řekli, že stačilo vypálit z parkoviště a on by puk vyrazil před sebe (v lepším případě). Jenže pak najednou začal chytat jinak. Asi o 95 % lépe. Vladimír Růžička na dotaz, co s ním provedli, jen řekl: „Nechali jsme ho bejt.“
Předkolo Chomutov zmákl, vyhrál třikrát v řadě a do kanalizace natlačil Mladou Boleslav. Na rovinu, tohle nečekal snad nikdo.
Najednou se v Pirátech probralo něco, co do té doby neměli. Odhodlání jít za hranu sil, přestali řešit „já“, začalo je zajímat víc „my“. Jen kvůli úspěchu.
Vidím velkou hloubku v tom, co před startem play off říkal bývalý hokejista David Pospíšil. Přichází doba, kdy se s tím vousatým stvořením vedle sebe, které pod očima nosí pytle z únavy, rozdělíte o poslední sousto. A je najednou úplně jedno, že jste ho měli třeba během základní části plné zuby, mohlo vás vytáčet, že hraje víc minut.
Březen a duben všechny staré problémy maže. Tedy za jedné podmínky, když pochopíte, o co jde. Že skončil čas na parádičky a kafíčka. Přišla chvíle, kdy hokej vlastně víc bolí, než baví. Odměnou je pak pocit euforie, který se rozlije po celém těle, když dotáhnete sérii.
A když se vám povede zázrak, že utečete hrobníkovi z lopaty, modřina je nakonec menší, noha nebolí tolik, vousy odporně neškrábou, ale příjemně šimrají. V tu chvíli v sobě nacházíte nové možnosti, které tam dosud nebyly. Do září, než začne nová sezona, odplavou. Ale teď a tady tam jsou.
Právě na tohle Piráti jedou.
Ivan Huml byl v základní části dobrý hráč. Teď je rozdílový. Laco v bráně to samé. Michal Vondrka už nesbírá jen body, ale je pan šéf. Jan Rutta vyspívá v komplexního beka. Vladimír Růžička mladší představuje skrytý trumf. Nahoru vyletěli i mladíci David Kaše s Davidem Kämpfem, které šéf Růžička v základní části spíš dusil, než že by jim dával minuty zadarmo.
Kvůli tomu všemu Piráti vyhráli v play off pět zápasů za sebou. Tři proti Mladé Boleslavi, dva v Třinci.
Když jsem se po předkole bavil s chomutovským asistentem Janem Šťastným, padlo téma, jestli jim po pětizápasové řeži v předkole nedojdou v Třinci síly. On hned vypálil, že z toho strach, nemá, protože tým je trénovaný dobře.
Evidentně neblafoval.
Najednou ale má Chomutov před sebou další test. Favorita rozpinkaného tak, že ho může poslat na dovolenou. Je v hodně podobné situaci jako Mladá Boleslav v předkole.
Nevíte, jestli to zvládne, nebo ne. Jen jste zvědaví, jak si poradí...
V tom přesně je kouzlo play off. Vítězí hvězdy, slavní hráči. Ale někdy je víc touha než pokladnice narvaná penězi. Proto vyhrál titul v extralize Litvínov, proto vyhrála Stanley Cup podceňovaná Carolina.
Související články
