Klobouk dolů, kam se Pavel Zacha mladší dostal, klobouk dolů, jak mu Pavel Zacha starší pomohl a nalajnoval mu cestu. Jenže to, co mladého hokejistu roky táhlo nahoru, teď působí jako velká koule na noze. Otcova tvrdohlavost, umanutost pro věc a vyhraněný pohled na většinu věcí, které jsou s juniorem spojené, mu ubližují. A rozhodně ne málo.
Předně, ať si Zacha starší tepe do svazu. Není to žádný hlupák, je stovka témata, ke kterým má co říct. Vidí, jak trenéři s mladými hráči pracují a pracovali. Když něco na svůj web napíše, není na místě si klepat na čelo, ale rozhodně se vyplatí o jeho názorech minimálně přemýšlet.
Už třeba jenom proto, že u něj neexistuje cenzura. Co cítí a vidí, to pustí ven. V pořádku. Netvrdím, že vždycky musí mít pravdu, každopádně za hlubší úvahu jím vytahovaná témata vždycky stojí.
Jenže svým vystoupením na obhajobu toho, proč mladý Pavel nepojede na mistrovství světa, se sám provinil proti jednomu z těch hlavních přikázání v českém hokeji. Rodiče jsou od toho, aby synovi připravili zázemí, pomohli mu, podrželi ho v těžkých chvílích. Ale nemohou do všeho kecat.
To je pravé zlo.
Vystoupil s prohlášením, ve kterém mimochodem uvedl, že trenér Josef Jandač o syna málo stál. To měl před dvacetiletým hráčem rozvinout červený koberec, vypravit za ním speciální letadlo s dárkovými předměty svazu a zaslat lahev vína s pytlíkem oliv?
Pardon, ale nevidím důvod.
Chceš reprezentovat? Super, budeme se na tebe těšit. Nechceš? Nedá se nic dělat, pojedou hráči z Evropy.
Jistě, jiný přístup se dal volit dřív v případě Jaromíra Jágra, Dominika Haška, Patrika Eliáše, Roberta Reichla a dalších es, měl by logiku. Nic proti, ale Pavel Zacha stále ještě vůbec nic nedokázal, nemůže si nárokovat nějak zvláštní zacházení.
A teď ta nejsmutnější věc.
Sám třeba nic takového nepožaduje, tohle jsou vize jeho otce.
Líbí se mi, jak reagoval na celou věc Martin Ručinský: „Stránky otce nesleduju, neřeším ho, zajímá mě hráč.“ Jedna strana chrlí síru, druhá v klidu opáčí, že si o ní nemyslí vůbec nic. To je asi ta nejlepší cesta, jak neprobudit další kolo hysterických reakcí. Na všechno sedí legendární věta z filmu Jáchyme, hoď ho do stoje: „Jen ať si pindá, na to my jsme zvyklí.“
Jenže mezi fanoušky Zacha starší podobnými úlety akorát rozšíří averzi proti svému synovi. Jakmile jednou nastoupí za národní tým, zápas mu třeba nevyjde, už bude všude slyšet hromada uštěpačných poznámek, že tohle má být ten zázrak? Bude pod mnohem větším tlakem než ostatní. Navíc kabina si musí být vědoma, že senior klidně vynese ven cokoliv, co se mu nebude líbit.
Přišla doba, aby si Pavel Zacha mladší tátu srovnal: „Díky za všechno, ale už mi bylo dvacet, mám svoji hlavu a dovedu svůj názor říct i sám.“ Pokud ne, bude v něm postupně klíčit pocit, jak mu Česko nerozumí, protože všechno mu bude samozřejmě interpretovat svým stylem jeho otec.
Chce to jiného mluvčího, tím by měl začít.
Pavel Zacha mladší je bezpochyby talentovaný hokejista, mladý člověk. Má samozřejmě právo na chyby, jako každý z nás a postupně přijde na to, kudy ano a kudy ne. Jenže pokud vašim jménem kupí chyby ostatní lidé, odstraňují se takové kopance mnohem hůř.
Související články
