Liberecký software se nezměnil. Jen se pracuje s jiným hardwarem
Za poslední dvě sezony si Liberec vybudoval v extralize takovou pověst, že každý chtěl být jako on. I kdyby z podještědí zaznělo, že střelba pod horní tyč se má trénovat za úplňku, protože vlivem Měsíce se ruce snadněji učí a že před zápasem se má do kabiny vypustit tchoř, minimálně půlka extraligy to bude dělat taky. Takové měl renomé. A najednou po sobě dost lidí nechápavě kouká, co se s mašinou na výhry stalo. Nic. Jen Tygři hrají s jinými kartami.
Ano, velká jízda za titulem v roce 2016 byla z jisté části i dílem jiného myšlení, změn v tréninku, citem trenéra Filipa Pešána. Jenže podívejte se na to z druhé strany. I když dáte profesora z vysoké na první stupeň základky, taky to není záruka, že třeťáci pochopí principy kvantové fyziky. Jsou věci, které přes koleno nezlomíte, chce to čas. Hlavní je materiál. Ansámbl na ledě.
Liberci aktuálně chybí hráčská kvalita. To je zásadní problém, ne ten, že by v klubu začali dělat něco jinak, nebo jim úspěšné roky stouply do hlavy. Michala Birnera, Michala Řepíka, Radima Šimka, drzého Petra Vampolu, lídra Branka Radivojeviče v životní formě nebo mentora Jána Lašáka v kabině teď zkrátka nemáte.
Je otázka, jestli se majitel rozhodl přiškrtit finanční kohouty, ale nikoho takhle speciálního do kabiny nepřivedl. A když klub usiloval o Petra Holíka, nabídl mu oproti Mladé Boleslavi málo. Ano, stále tam vidíte Martina Ševce, z NHL přišel otřískaný velkými zápasy Ladislav Šmíd. Jenže oni jsou spíš garanty, že vedle nich vyroste další silná generace. Nebo aspoň by měla. Ani jeden z nich není Šimek, který udělá přečíslení a sebevědomě zařídí, že útočníci mají komfortnější prostor na svoji práci.
Větší příspěvek se rozhodně čeká od Dominika Lakatoše, Petra Jelínka nebo Michala Bulíře. Všichni jsou dobří hráči, ale ne výjimeční jako byli Řepík s Birnerem. Zatím. A je otázkou, jestli na tenhle level stihnou dorůst. Nikdo z nich neumí udělat zápas sám. A když už má den, tak jednou, ne čtyřikrát z pěti případů.
Tohle je úplně jiný Liberec. Dřív každého přestřílel, teď je sám přestřílen. Software v klubu zůstal, hardware je jiný. Když jste se před úterními zápasy podívali na statistiky, mezi TOP 20 nejproduktivnějšími muži neměl ani jednoho svého. Zato čtyři hráče jste našli v TOP 10 největších sběratelů dvouminutových trestů. Což je momentálně další problém Tygrů. Vlastně počítáte s tím, že tu a tam někdo nafasuje osobní trest, tohle se v Liberci děje vcelku pravidelně a vždy se s tím nějak vypořádal, má hráče, kteří hrají v emocích. Jenže trestů za drobné prohřešky proti pravidlům přibývá neúměrně hodně, tady je tým Filipa Pešána na špičce ligy. Což je samozřejmě špatně. Nohy mu pak podráží, že úspěšností ubráněných početních výhod se pohybuje někde pod 80 %.
Je to jiný Liberec, chybí mu hvězdy, rozdíloví hráči. Než vyrostou esa z Jana Ordoše, Lukáše Jaška, Filipa Pyrochty a spol., chvíli to zkrátka zabere. A i proto v klubu na čas musí slevit z ambicí. Dali se jinou cestou, opustili drahé nákupy, věří své škole v Benátkách, že tam si vypiplají další poklady. Jistý posun by mohl znamenat jen Tyler Redenbach, který po svém příchodu hru hodně zvedá a vždycky, když je na ledě, dost se toho v útočné třetině děje. Třeba naposledy v Hradci byl jasně nejnebezpečnějším hráčem svého týmu.
Celkově je ale liberecká síla jinde než před rokem nebo dvěma. Najednou reálně patří do skupiny na 6.-10. místě, cokoliv přijde navíc, je jenom bonus. Mentálně silný tenhle tým není, jak býval.
Ani v mistrovské sezoně se tady nedělal hokej z jiné galaxie, jak se o tom občas mluvilo. Kratší a intenzivní tréninky, Filip Pešán a moderní statistiky nebyli tím hlavním, co změní svět, jen se v klubu dobře pracovalo, plus měl skvělé hráče. Aktuální sezona je to samé, ovšem v poslední části naopak. Nemůžete říct, že kratší a intenzivní tréninky, Filip Pešán a moderní statistiky jsou zlo. Jen zkrátka chybí výjimeční hráči.
Je teď na klubu, aby je z těch dobrých vychoval.
