Nový kouč reprezentace Říha: milý společník i arogant. Co z toho plyne?
Stojí před vámi mohutný chlap v dobré náladě, plný síly, který se dočkal své vysněné práce. Takhle Miloš Říha působil na své první akci, kempu pro mladé hráče v Přerově. Můžete narazit na čtyři party lidí, které vám zaručeně vysvětlí, jaký nový trenér hokejové reprezentace opravdu je. Budou mít velkou chuť se s vámi o něm bavit. Protože budí emoce. Každá ze čtyř skupin se klidně do krve pohádá, že její pohled je jediný správný. Důvod? Říhu takového zažili.
První skupina: milý společník
Nedělá mu problém vyrazit i v malém městě mezi pány ze staré gardy, dlouhé hodiny si s nimi vyprávět, bavit je, poslouchat a diskutovat. O hokeji, politice, jaké je nejlepší víno... Nepoznáte na něm, že vládl nejmocnějšímu klubu v Rusku, že to byl on, kdo šéfoval Petrohradu.
Navíc není typem, který by si chtěl hrát na chytrolína, záměrně používal cizí termíny, aby se jevil jako velký expert. Ne. Navíc co si myslí, to řekne. Na plná ústa. A jestli se vám jeho názor nehodí do krámu, váš problém. On se měnit nebude.
Druhá skupina: arogantní chlap
Byla doba, kdy rozhodčí měli na jeho gesta a výrazy kopřivku. A soupeři taky. Nikdo vám neumí tak dokonale a beze slov ukázat, že se máte jít vycpat, jako Miloš Říha.
Mávne rukou, lehce se usměje. A máte to. Jste nula, tak se cítíte, když jeho zloba míří na vás.
Tímhle si v Česku začal dělat nepřátele, už když trénoval Pardubice. V době, kdy organizaci vládl on a v kanceláři generální manažer Zbyněk Kusý, dostal klub nálepku arogantní společnosti, která si navíc tu a tam popláče. Na rovinu, oba to uměli. Pokud vás chtěli vyndat ze sedla, věděli jak. Nečestné? Asi ano. Nesportovní? Nejspíš. Ale fungovalo to. Aspoň dočasně. Bohužel pro Říhu i za cenu toho, že si tím kolem sebe budoval auru démona.
