Návrat na led je u Aleše Hemského velký risk. Kdy by dával smysl?
V ideálním světě by měl Aleš Hemský teď dvě výhry ve Stanley Cupu, ramena i kyčle bez operací a ve 35 letech by si ještě užil roli mentora v NHL. Mladým by pomohl vstoupit do nejlepší ligy na světě, už totiž není jen ten ofenzivní kouzelník, jakým byl na startu své kariéry. Naučil se bránit, je precizní při hře dozadu a přitom mu puk nikdy nepřeskočí hokejku. O to je jeho herní zařazení cennější. Navíc je přirozeným pozitivním lídrem. Neřve po ostatních, ale ví, kdy a co říct. Poslechnete ho.
Celý příběh má ale pár trhlin. Hemský je pomlácený, zranění ho v posledních letech drtí, dávají mu jednu facku za druhou. Rameno, rameno, kyčel, kyčel, otřes mozku. Stanley Cup nevyhrál žádný. V NHL nejspíš skončí. Není to fér, protože hokejový básník by si za radost, jakou na ledě umí rozdávat, odměny zasloužil.
Patří mu velký obdiv za to, jak se po těžkých operacích ramen i kyčlí dokázal do NHL vždycky vrátit. Klobouk dolů za to, že to zkouší i teď. Nemusí nikde dokazovat, jestli hokej umí. Tahle kolonka je dávno vyplněná. Baví ho mít puk na hokejce, tam se dá najít jeho hlavní motor, proč je ve hře scénář, že ještě natáhne v soutěžním zápase brusle.
Jenže zámořská liga je svým způsobem i krutá. Nedívá se dozadu, hlavní pohledy směřují dopředu, k rychlosti, k ještě větší dokonalosti. Hráčů věkové kategorie 35+ bude postupně za mořem ubývat. Důvod? Jednoduchý. Styl hry v maximálním nasazení a tempu nejde držet od osmnácti dalších sedmnáct let. Zpomalíte, tělo bude hlásit stop stav. Místo vás pak přijdou zase levní dravci. Tohle je koloběh současné NHL.
A proto je i minimální šance, že si Aleše Hemského někdo vyhlédne. Když nedostal nikde pozvánku na kemp, je pravděpodobnost, že ho někdo ještě osloví, hodně mizivá, byť si tisíckrát můžete myslet, že by si ještě jednu štaci zasloužil. A ano, přesto, že je vůdce, má zkušenosti a se svoji brilantní technikou v klidu přijme jakoukoliv roli v týmu.
Takže co dál?
Sám hokejista připustil, že by se klidně mohl vrátit do extraligy.
Ale ještě nezačínejte jásat, že brzy uvidíte jeho výšivky s hokejkou na vlastní oči. Aleš Hemský si musí být vědom obřího rizika, které po vážném otřesu mozku podstupuje. Jedna blbá rána do hlavy ho může zase poslat o několik měsíců zpátky. Do temnoty, do depresí, tam, kde by nikdo nechtěl.
Asi má svým způsobem smysl tohle risknout kvůli Stanley Cupu a odejít jako vítěz. Ale doma už titul vyhrál. Kdyby měl jednou chuť Pardubicím pomoci, mohl by přispět svým myšlením a vědomostmi, které načerpal v NHL. V managementu klubu by mu otřes mozku nehrozil. Tam by jeho angažmá dávalo větší smysl.
