Předně, hrozně rád bych je jednou viděl spolu v jednom týmu, ideálně, jak hrají jednou za Česko. Oba dokázali tu úžasnou věc, se kterou mají hokejisté v extralize problém. Posouvat se dál. Ne jednou, ale pořád. Pracují na sobě, zlepšují se. Jejich vývoj je vidět v každé sezoně. Ale kdybych měl vybrat do týmu jen jednoho, sáhnu po Davidu Pastrňákovi.
Patří do kategorie výjimečných hráčů, kterým dáte puk a oni rozhodnou zápas. Projde přes dva hráče, vystřelí zápěstím, nahraje před prázdnou bránu. Poradí si už sám, nevisí na Bergeronovi s Marchandem. Vyspěl v rozdílového hráče, který se navíc netrápí tím, že mu dva tři předchozí duely nevyšly. Věří si a má individuální schopnosti na vyšší úrovni než Tomáš Hertl.
Ten je v mých očích pořád víc univerzálním vojákem, byť excelentním a použitelným do všech herních situací. Ale na to, aby dal gól při přesilovce, potřebuje ho před brankou někdo najít. Musí mít k sobě tým, který odhalí jeho dovednosti. Nedává tolik gólů, které si vyrobí sám. David Pastrňák je tím, na koho se tým upíná.
V play off ukazuje, že mu nedělá problém tvrdá hra, tady se zase posunul o další kus. Columbus se ho snaží řezat, on z toho nevypadá mimo. Srazit se? OK, žádný problém. Asi z něj nikdy nebude expert na oslabení, ale na tuhle pozici si snáz někoho najdete. Mít playmakera, který se hokejem baví a soupeře převálcuje? Ti se hledají hůř.
Související články
