Hnilička se ukázal jako loajální úředník. Velký šéf z něj hokeji neroste
V covidové době Milan Hnilička hodně lidí překvapil. Prakticky každý hokejový manažer nezapomněl zdůraznit, že vyplacení dotací, kdy se proplácely náklady, se odehrálo i díky úsilí šéfa Národní sportovní agentury. Slova typu „pracoval jako šroub“ jste slyšeli hodně často. Jako pracovitý úředník se osvědčil. Jenže v roli šéfa Národní sportovní agentury neuspěl. Neukázal se jako silný boss. Hokej by s ním neměl počítat jako s budoucím velitelem.
Primárně je potřeba vidět, proč si ho spolupracovníci Andreje Babiše vyhlédli pro své hnutí. Nešlo o manažerské dovednosti, byl hlavně tváří. Na plakáty dáte oblíbeného hokejistu, vítěze z Nagana, muže bez průšvihů. Někdy to tak v politice chodí, stačí pozitivní image a přinese vám hlasy.
Milan Hnilička se pak dál osvědčil jako poslušný funkcionář, úředník. Neberte to jako urážku, takhle to v politice chodí. Potřebujete lidi, kteří se postupně profilují jako silní lídři, pak ale daleko víc těch, kteří plní příkazy, nechají si připevnit provázky na ruce, nohy, hlavu. Pak kývají, rozhodují a hlasují, jak potřebujete.
Bývalý brankář byl i v roli šéfa Národní sportovní agentury poslušný úředník, loajální Andreji Babišovi a jeho partaji. Což ho nakonec i zničilo. Na začátku kalendářního roku ho v agentuře premiér obklopil svými vlastními lidmi. Byla to známka, že premiér Hniličkovi v NSA nevěří, jeho lidi nechal vymést a dosadil svoje.
Političtí informátoři pak často řešili, jak o fungování agentury dává premiérovi reporty Soňa Bergmanová, bývalá manažerka Agrofertu, která začala pracovat jako Hniličkova náměstkyně. Tím se začala pod bývalým brankářem vařit voda.
On se zatím naučil politický slovník, kdy hodně mluví, ale vlastně moc neřekne. Hlavně nemít silný názor, nebouřit se, nerozhněvat lidi nad vámi. Takový za sebou nechal dojem. Sám přitom musel postupně začít vnímat, že je jen Babišovou loutkou. On, mistr světa, bývalý brankář z NHL, hvězda extraligy. Co by v tu chvíli udělal sebevědomý lídr? Prásknul by dveřmi, protože by ze sebe nechtěl dělat tažné zvíře.
Hnilička ne. Funkci opustil až ve chvíli, kdy se schylovalo k tomu, že ho Babiš vyhodí po zadaném auditu v Národní sportovní agentuře. Ve výsledku jeho politické angažmá dopadlo tak, jak když brankáře postavíte na přesilovku, aby střílel golfákem. Zkusil to, plnil příkazy, snažil se, ale neměl na ně schopnosti. Když se dostal na vysoká místa, kde hodně fouká. Neustál to.
Podobnou roli by tak nejspíš mohl plnit i v hokejovém hnutí. Ukázal, že může být poslušným úředníkem, který bude chodit do práce, nechá se řídit, udělá práci, která nebude moc vidět. Ale šéfem svazu být nemůže. Tvrdé manažerské schopnosti neukázal. Navíc až jednoho dne Tomáš Král skončí, nejpozději asi po MS v Praze v roce 2024, zkusí si patrně zachovat jistý vliv na řízení svazu. Nový šéf bude muset být silnou osobností, která podobné věci zatrhne a do práce si nenechá mluvit.
