Kdo bude chytat? „Brankář,“ často jste dřív slyšeli odpověď českých trenérů na dotaz, koho při reprezentační bitvě pošlou do akce. „Šimon Hrubec je naše jednička,“ zazněl úplně jiný komentář od Filipa Pešána. Je to první povedený krok, jak se odrazit k dobrému turnaji. Žádné české tanečky a hra na schovávanou se nekonají. Díky Bohu.
Je dobře, že z gólmanské trojice v Pekingu padla volba na Hrubce. Chcete vyhrát zápas? Pak celý turnaj? Logicky, kdo jiný by vám takový pocit měl dát než chlap, který vyhrál extraligu s Třincem a naposledy KHL s Omskem. Jeho vizitka říká, že zlomové zápasy umí uhrát, prošel si jimi, ví, co se od brankáře žádá.
Pak je taky úplně zbytečná obava, jestli parťáci vezmou, že mají jednoho brankáře nad sebou. Do reprezentace nejezdíte bojovat každý den o triko. Mnohem lepší je, když dostanete jasně dané pozice. Ty jsi jednička, ty dvojka a ty budeš na tribuně. Nachystejte se na to, díky pánové.
Samozřejmě taky ale přichází zásadní bod. Nemělo by se stávat, že máte jedničku na jedno spláchnutí. To znamená, že dokud vyhráváte, nic se nemění. Ale jakmile váš gólman jen trochu škobrtne? Šup s ním pryč.
Ve výsledku je jedno, jak hrajete v základní skupině, do play off jdou stejně všichni. Jistě, nejlepší čtyři celky si zajistí účast přímo ve čtvrtfinále, což je určitým bonusem. Ale pak to stejně padne na každého. Chcete medaili? Tak od téhle chvíle musíte minimálně dvakrát vyhrát. A přesně to je klíčová chvíle, na kterou si od dne číslo jedna ladíte brankáře. Tam přijde jeho klíčový den. Pokud do jejich mini týmu vnesete nervozitu, že záleží, co předvedou a pak se rozhodne? Zbytečný risk. Když máte silného brankáře, má smysl mu věřit. Hrubec silným brankářem je.
Navíc nemá smysl si lhát, že tajení české jedničky soupeři někdy působilo noc bez spánku. To opravdu ne. Jestli tam půjde levák, pravák, malý, nebo velký proti vám do akce? Sebevědomému sokovi je to jedno. Má svoji hru, svoje návyky a rozhodně je nebude měnit kvůli brankáři.
Podobným mlžením Česko v minulosti spíš ukazovalo, že si nevěří a má strach. Vyhlásit, že máte Hrubce, věříte mu a on je vaší první volbou, která z brány vyleze maximálně ve chvíli, když si o to sama řekne, nebo ji sundá zranění? Pro mě ukázka zdravě nastavené hierarchie i víry ve vlastní schopnosti.
Jen je tady důležité ještě jedno pohádkové motto. Až půjdeš nahoru (stoupat k medailovým bitvám), za žádnou cenu se neotáčej, neuhýbej, nezpomaluj. Jinak zkameníš. Sem to patří taky. I kdyby dejme tomu Hrubcovi jeden zápas nevyšel, za žádnou cenu neotáčet plán jinam, neuhýbat. Nachystá se tak, aby důvěru vrátil. Nemusíte mu pak říkat, že má něco splácet, to inteligentní hráč vycítí sám. V tu chvíli pro trenéra a celý tým skočí klidně čínskému drakovi do otevřené tlamy, aby z ní vylovit puk, nebo klidně i ztraceného Jie Ťien-minga. Přetrhnete se pro partu ve stejném dresu, který máte na sobě. O to tady běží.
