Jalonen u nároďáku? Namaluje hřiště, hrát si na něm ale musíme sami
KOMENTÁŘ PAVLA RYŠAVÉHO | Krok jedna by byl, reprezentační áčko dostalo nového šéfa. Tak jedeme zase od začátku, restart. Zmáčklo se tlačítko a hurá pro medaili, všechno bude fajn! Prrr, snad už takhle ne. Hokejové Česko má totiž unikátní možnost se nadechnout, zklidnit vztahy, vlastně i oprášit a renovovat tu tolikrát omílanou identitu. „Nejsem kouzelník,“ začal svůj první rozhovor finský trenér Kari Jalonen. Není, ale když se jeho mise správně uchopí, zázrak způsobit může.
Definice českého hokejového zázraku? Dokážeme rozlišit klubové zájmy a ty vyšší, které mají dopad na celé prostředí. Nevymýšlíme, jak nejlépe vysvětlit, že něco nejde, místo toho dřeme jako koně. Přejeme si (aspoň trochu). Nedrbeme se (aspoň ne tolik). V kostce, přestaneme se chovat jak mistři světa. Už 12 let jimi nejsme.
Všude jsme byli, všechno víme... a všichni se nás už přestali bát. To je aktuální podoba českého hokeje. Ano, těžká práce všechno otáčet jinam. Ptáte se, jak s tím může pohnout Jalonen?
Abychom se správně chápali, sám nikdy. Výhoda je v tom, že v Česku začíná působit opravdu úspěšný trenér, který není nijak zatížený vazbami a vlivy místního prostředí. Pojede si svoji cestu, na kterou je zvyklý. Jeho pohled na věci pootevře dveře všem, kteří budou chtít naslouchat a učit se. A teď, kdo do nich plánuje vstoupit... Nakonec třeba Jalonen nebude sám, kdo pootevírá dveře, to by měl být cíl jeho mise.
Vůbec si nemyslím, že by Filip Pešán byl špatný trenér. Nemyslím si, že přijde Martin Erat, namaluje přesilovku, která bude nejlepší na světě, protože speciální týmy mohl konzultovat s Adamem Oatesem. Takhle to nechodí.
Jde o atmosféru, nastavený pracovní režim, důvěru. Od začátku vyloženě zavánělo průšvihem, že Filip Pešán měl být současně šéftrenérem svazu i koučem národního týmu.
