Případ Voženílek: Kariéra se dá nakopnout. Stačí chtít
KOMENTÁŘ PAVLA RYŠAVÉHO | Možná, že doktoři by vám řekli, že se úplně zbláznil a kvůli pitomému hokeji Daniel Voženílek riskuje další průšvih. Vždyť měl zlomenou čelist, tak jaké blbnutí na ledě? Hezky se dát dohromady, neriskovat další malér. Ale všichni ostatní spíš smeknou před povahou válečníka, kterou v sobě má.
Projevila se už dřív a trochu jinak. Dvakrát si zahrál na MS do 20 let, což může být pro hokejistu jistá indicie: jsi borec! Jenže on tak nějak tušil, že není. Fajn, jít se jen někam srážet a dostrkat se před branku, chvíli se takhle hrát dá. Ale stačí vám to? Nemůžete dokázat víc? A budou vás někdy chtít, když nenabídnete další věci?
Do druhé nejvyšší finské soutěže neodešel v roce 2016 zhrzený, že se o něj nepere extraliga. S agentem se shodli na úplně jiném plánu: potřebuju makat. Když cítil, že se doma v Pardubicích zrovna neposouvá, vymetá střídavé starty, nezlepšuje se, investoval do své kariéry. Na pohled udělal krok vzad, což byl rok v týmu RoKi, aby pak následovalo pár kroků vpřed.
Ve Finsku dostal návod, jak na sobě pracovat, poznal jinou kondiční a bruslařskou přípravu. Jednu sezonu se učil, pak si lekce přenesl do další kariéry. Z hráče, který toho zase tak moc nenabídne, jen bojovnost a ochotu splnit každý úkol, se stal někdo jiný. Už neťape, bruslí. Je platným borcem, kterého si vezmete rádi do hokejové války. Vůbec se nebrání špinavé práci, ale nabízí i víc, při dřině nahraje, dotlačí puk do branky.
Jeho cena vyrostla a vlastně dává návod i ostatním. Ve dvaceti letech vám něco chybí, ale hodně chcete? Holt se musíte smířit, že to bude bolet, protože vystoupíte z komfortu. Pak se ale můžete zlepšit a vydřít si důležitou roli. Takovou, jakou si Voženílek vydřel.
