Čistě pro kariéru Václava Varadi je skvělá zpráva, že si plácnul s Pardubicemi. Ve výsledku to může být i velká věc pro celý český hokej. Na chvíli zapomeňte na divokou rošádu. Neřešte, jestli s ní souhlasíte, nesouhlasíte, nebo se jí posmíváte. Zaměřte se pouze na personu kouče. Má tři tituly s Třincem, ale teprve teď se ukáže, jak je opravdu dobrý a kam může vyrůst.
Jedna důležitá odbočka. Pochyboval někdo, že je Filip Pešán dobrý trenér, když mířil na lavičku národního týmu? Ne, přicházel tam jako trenérské eso, spasitel (jasně, tohle očekávání se ukázalo jako šíleně chybné). Ale jde o velkého profesionála, který o hokeji hodně ví, vzdělává se, pracuje na sobě.
Jenže do chvíle, než začal vládnout reprezentaci, šéfoval „jen“ Liberci. Působil tam, kde ho znají, kde on všechny zná. Nikdy se jako úspěšný kouč nemusel přizpůsobovat, hledat nové cesty a budovat vztahy. Vsadím se, že kdyby si před štací u národního týmu prošel ještě Kometou, Spartou nebo Pardubicemi a uspěl? Daleko víc by vzrostla šance, že uspěje i u národního týmu. Získal by větší nadhled na spoustu věcí, uměl by víc pracovat pod tlakem.
Když Václav Varaďa sklízel tituly v Třinci, hodně se mluvilo, jak má být hlavním kandidátem na pozici reprezentačního kouče. Třeba i proto, že je z úplně jiného těsta než Filip Pešán. Ale hlavně: je přece úspěšný!
Jenže je hrozně dobře, že taková věc nepřišla. Třeba by ho odpálila stejně jako Pešána. A znovu, oba patří k české trenérské špičce, byť každý tam jde jinou cestou a volí jiné metody.
Pardubice jsou pro Varaďu extrémním testem, co vlastně umí a jaké dovede dělat kompromisy. Třinec je specifická adresa, nepotřebujete tam masy. Necílí na to, aby se o něj staralo celé Česko, stačí mu být úspěšný. O Třinci se nemusí mluvit, klíčové je vyhrávat.
Ano, samo o sobě těžká věc. Ale Pardubice jsou dál, nejde jen o úspěch. Sleduje vás při práci daleko víc lidí, čelíte tlaku veřejnosti na sociálních sítích i v aréně. O Dynamu se mluvit musí, k tomu je potřeba být úspěšní.
Navíc nejste Venca, kterého tribuny žerou proto, jak jste za klub válčili na ledě. Jste nový trenér Varaďa, který má nasazenou poměrně vysokou laťku od Radima Rulíka. Nečeká se, že půjde pod ní. Navíc klub potřebuje ke své image, aby se prodával, byl vidět, leštila se značka.
Když se pořádají společenské akce, neexistuje, že na ně Dynamo vyšle hráče z béčka, ale musí tam jít hvězdy. A klub reprezentuje svým vystupováním i trenér. Pardubice jsou show, ne taková jako Sparta, ale jsou.
V Třinci jste měli pocit, že jste si nemohli otevřít okno bez toho, abyste se zeptali Václava Varadi, jestli smíte. Tady se ho nikdo ptát nebude a on se u toho musí cítit dobře, ne, že ho někdo podráží.
Jeho okolím se neslo, že si hodně přál návrat zpátky, zase být Ocelářem. Oficiálně takovou věc těžko přizná, ale najdete dost lidí, kteří spekulacím, jak se král Václav vrací, uvěřili. Asi i měli dobrý důvod. Možná by k tomu došlo, kdyby klub vyhučel v předkole. Možná, ale to je historie.
Teď je Varaďa trenérem Pardubic, má za sebou rok, kdy na sobě makal, vzdělával se. Je dobře, že neokopával záhonky a nenatíral plot. Velké trenérské jméno je zase v práci, fajn pro extraligu a třeba dobře i pro český hokej.
Protože jestli uspěje, může z něj být velmi dobrý reprezentační trenér. A jestli ne? Poznáte, že nemělo cenu mu takovou práci zatím nabízet. No a teď ještě, aby práci našel i Radim Rulík. Taky patří někam na lavičku k týmu.