Rulík´s rules fungovala a bavila: Hrabej nohama, necouvej. Odměna přijde
KOMENTÁŘ PAVLA RYŠAVÉHO | První přikázání Rulíkovo zní: Napadej a pohyb tvůj tě uzdraví. Klíčové je, že trenér svému způsobu práce bezmezně věří. Věří svým spolupracovníkům, nepochybuje o svém směru a oni o jeho taky ne. Vybere si pro něj vhodné typy hráčů. Dál? Není v nich ani zrnko myšlenek, že tahle cesta je „o hubu“. Pak se stane něco podobného, co jste mohli sledovat na Karjala Cupu. Česko herně drtí evropské giganty, nejdřív Švédy, pak Finy.
V Pardubicích si v minulé sezoně hrstka fanoušků vyrobila vlastní trička. Na břiše mělo velkou fotku Radima Rulíka a v ní stál nápis: „RULIK RULES“. Pravidlo kouče se vázalo k památné větě z jednoho klubového videa: „Nejlepší oslabení je žádné oslabení.“
Po prvním turnaji nového kouče je na místě dotisk. „Rulík´s rules“ jsou totiž téma. A posouvají se. Začal národní tým učit, že když hrabete nohama, necouváte, můžete dokázat úplně všechno. Jasně, taky můžete prohrát, na tohle nesmíte pod vlivem skvělého turnaje zapomenout.
Ve výsledku jen není překvapení, jak pod ním Česko na Karjala Cupu hrálo.
Stejnou věc hrnul do dvacítky na obou šampionátech, kde vedl mladé hráče. Než odjel na první, seděl v restauraci, měl po klubovém tréninku. Pár měsíců zpátky vyhrálo Colorado Stanley Cup.
Rozplýval se, jaká to byla nádhera. Oni vyhráli jízdou! Prostě skočíme na led a druhé partě nedáme vydechnout, přehrajeme ji aktivitou, vytvoříme si víc šancí, vyhrajeme. Z toho se dalo tušit, co se mu líbí. Jen k tomu mít vhodný materiál...
Pak tedy ještě jedna věc, fandit mustru Colorado je fajn, ovšem chce to i odvahu takhle hrát. Radim Rulík ji evidentně má. Podobně na tom jsou i členové jeho štábu. Když se s Markem Židlickým stočí řeč na téma, že bude chvíli trvat, než Česku dozrají nadstandardní kreativní beci typu Jiříčka, Svozila, Špačka? Lehce se mu pohne koutek k drobnému úsměvu. Zapíchne do vás svůj hluboký pohled a v klidu řekne, že má úplně jiný názor.
Znáte větu, že neexistuje špatné počasí, ale jen špatné oblečení? Tohle bylo stejné vyznění. Beci jsou, jen si je potřebujete dobře zasadit do systému a vysvětlit jim, co po nich žádáte. Měl pravdu, Galvas, Pyrochta, Zábranský, Mašín, Zámorský, Ticháček i Jandus tenhle náročný standard taky zmáknou. Ani nevadí, že na MS ještě nikdy nebyli, nebo tam dlouho chyběli (Zámorský).
Když českou hru sledujete, tak v ní platí pár poměrně jasných principů, které vycházely. V útočné třetině nebruslí jen jeden hráč s pukem, ale nastává cvrkot, kdy se prolínají řady a hráči si mění posty. Ten s kotoučem tak má ve výsledku několik možností, jak situaci řešit.
Fungovalo i vzájemné zajišťování, že modrá čára nezůstávala prázdná. Klíčové je, že se nikdo nezblázní, všichni dodržují předem daný mustr, ale celá souhra vypadá divoce. Hlavně má kvalitní zakončení. V tom může být Rulíkův benefit, prostě si na akci vezme dobré bruslaře, kterým to momentálně lepí. V klubu jste lehce omezení, musíte pracovat i s výpadky formy.
Směrem dozadu bylo zásadní, že česká hra neustupovala. Najednou Švédi nedokázali dát dlouho nahrávku, protože se před najíždějícím hráčem podařilo puk sebrat. Když jste blízko u sebe i blízko soupeři, nemá čas převzít kotouč a rozbalit akci.
Rulíkova pravidla fungovala za jedna. Rulíkova pravidla bavila u televize i v aréně. Rulíkova pravidla nadchla i hráče. A Rulíkova pravidla vrátí teď hráče do klubů s úsměvem a nadupané dobrou náladou, velkými výsledky a sebevědomější. Sakra, kde jsou trika?
