Video se připravuje ...
PŘÍMO Z TAMPERE | Pardubice si procházejí prvním velkým testem. Nebyly jím zápasy se Spartou, Kometou, Hradcem, ani Třincem, který jim před rokem zbořil všechny plány. Tam po porážce můžete být sice pekelně naštvaní, ale pořád můžete jen pokrčit druhý den rameny a chtít být příště lepší. Teprve play off Lize mistrů znamená pravou zkoušku, co přísný pan učitel Varaďa svoji skupinu naučil a jestli dávala pozor. Jste ve fázi, kdy se selhání neodpouští.
Na hrách se klečet nepůjde, Dynamo prospělo. S vyznamenáním ne, protože tohle je pořád spíš jen pololetní vysvědčení v hudebce, klíčová fáze přijde až na jaře. Ale způsob, jak tým dokázal reagovat na vedení 3:1, o něčem vypovídá.
Místy jsem měl pocit, že se dívám na Třinec převlečených do dresů Dynama. Čas pádí vpřed, soupeř se ukrutně snaží, ale ve výsledku to vypadá, jako kdyby lechtali nosorožce peříčkem na zadku. Nebezpečí nula.
Soustředěná hra směrem vzad, velmi koncentrovaný Roman Will, který všem kolem sebe dává jasně najevo, že když na něj nepojede nikdo z Ilvesu třikrát sám, tak si poradí, chybu neudělá.
Samozřejmě, že jde pouze o první ze série dvojzápasů a ještě teprve o osmifinále Ligy mistrů. Nicméně pár zápasů zpátky hrály Pardubice jinak. Na jednu stranu zábavněji. Na druhou hůř. Šest zápasů v řadě se pořádaly divočiny. Vedení o dva góly nic neřeší, zase tak moc nevadí o něj přijít, silný kádr nasype pár gólů navíc přeci.
Jenže co když ne?
Přesně na tohle Dynamo dojelo v semifinále s Třincem. Když se na sérii díváte zpětně, Pardubice byly kreativnější, bušily, ukazovaly větší kreativitu. Jenže nakonec si je vodili Oceláři, podle jejich not se pískalo. Sedmizápasové semifinále nevyhráli proto, že by měli kliku, že by se Ondřej Kacetl upsal ďáblovi nebo že by víc chtěli, kdepak. Oba moc toužili uspět. Jenže rozdíl byl, že Třinečtí prostě znali cestu.
Teoreticky není těžká, několikrát jste ji od Martina Růžičky a spol. slyšeli. Potlačíte „já“. Snadné, co? Ano, mluvit o vítězném mustru snadné určitě. Ale opravdu fungovat stylem, že tým je tak silný, jako je silný jeho nejslabší článek, už docela bolí.
Pardubice v Tampere předvedly, že kousek vize Václava Varadi do sebe dostaly. Už v Olomouci vypadaly silné směrem dozadu a nekomplikovaly si život, to samé ve Vítkovicích.
Před sezonou Václav Varaďa dobře rozebíral, jak sám fungoval v Třinci, když jeho tým vedl o dva góly. Divák nepochyboval, jak to dopadne, jeho tým náskok nepustí. Kouč pak taky přiznal, že neměl důvod se bát, že věci neklapnou. Věděl, že hráči umí a hráči vědí.
Ve třetí třetině to byly v Tampere Pardubice s třineckou morálkou. Hráči dali najevo, že pochopili a přistupují na trenérovu cestu. V tu chvíli vás třeba zaujme, jak kreativní hráči typu Roberta Kousala udělají změnu a přepnou na defenzivní mód.
Kdyby někdo nevěřil plánu a rozjel útočný punk, náskok 3:1 by se možná zbořil. Varaďova cesta spočívá v totálním odevzdání se systému a vlastně i ostatním. Kreativitu nezakazuje, na druhou stranu, každý sranda má svoje hranice.
V úterý tenhle příběh bude pokračovat. Do té doby mohou proběhnout ještě dvě extraligové lekce.
HC Dynamo Pardubice
Vše o klubu ZDE
Góly
Domácí: 10:49. Meskanen
Hosté: 17:39. Radil, 21:35. Zohorna, 34:14. Radil
Sestavy
Domácí: Málek (Gunnarsson) – Lancaster, Mašín, Clendening, Friman, Latvala, Parikka, Pelli, Bau – Meskanen, Palve, Suomi – Ikonen, Mäntykivi, Könönen – Ratinen, Kodýtek, Stránský – Päkkilä, Gregoire, Alvarez.
Hosté: Will (Klouček) – Čerešňák, Musil, Košťálek, Dvořák, Kolář, Vála, Bučko, Paulovič – Hyka, Sedlák, Říčka – Radil, Zohorna, Kousal – Kaut, Musil, Cienciala – Vondráček, Poulíček, Mandát.
Rozhodčí
M. Linde, K. Hinterdobler – O. Hautamaki, J. Thomann
Stadion
Tampere Deck Arena (Tampere).
Návštěva
3 538 diváků
Témata:
blog, sport, hokej, Pavel Ryšavý, HC Dynamo Pardubice, hokejové blogy, Liga mistrů UEFA, Pardubice, Třinec, Roman Will, Martin Růžička, Václav Varaďa, Robert Kousal, Ilves, Ondřej Kacetl, punk, Hokej na Heureka.cz
Související články
