Pardubice mají skvělé hráče, ale tým zatím ne. Když musí, vypnou
KOMENTÁŘ PAVLA RYŠAVÉHO | Pardubice už dvakrát v sezoně předvedly totální katastrofu. Vysoké porážky v Českých Budějovicích a Mladé Boleslavi kously. Ale co se dělo na Spartě? Absolutní ponížení velkého Dynama. Třetí kolaps a jasně největší. Pokud máte vybrat někoho, kdo fungoval, tak leda řidič autobusu. Dovezl tým z místa A na místo B a zase zpět. Na jednu stranu se nic neděje, protože tým vede pořád tabulku. Jenže taky všechny pardubické nezdary ukazují důležitou pravdu: když tým musí, tak zhasne.
Rozebírat příčny debaklu 1:8 na Spartě je celkem snadné. Řekněte cokoliv a trefíte se. Nejvíc ale zarazilo, jak velký rozdíl byl v důrazu a disciplíně. Teď zapomeňte na bitku Michala Houdka s Miroslavem Formanem. Pardubice postavily tým za 350 milionů, ale stejně byly plyšové a mazlivé, než zápas ujel.
Nastavení tvrdého pracovního režimu neexistovalo, což ještě „vylepšily“ zbytečné fauly a totální rozklad defenzivního systému. Sparta nastoupila nachystaná, že soka zmydlí, ubruslí a udrží herní disciplínu. Pardubice přistoupily k bitvě, jak kdyby je čekaly Řisuty, které ještě plánují nastoupit ve čtyřech. Hráči kumulovali chyby, špatná rozhodnutí se vrstvila.
Dynamo vede extraligu hlavně proto, že zvládá většinu zápasů s papírově
