Odvolat trenéra Michala Bílka po páteční prohře 0:3 s Dánskem vypadalo jako smysluplné a logické rozhodnutí. Uběhly čtyři dny a máme tu zcela opačný výsledek. Měl by Bílek odejít od národního týmu po vítězství 3:0 v Arménii? Nenechte se zmýlit, odpověď zůstává stejná: ANO!
Snad Miroslav Pelta a ostatní lidé z vedení fotbalové asociace nepropadnou falešné euforii při pohledu na konečné skóre ze země, jejíž tým za poslední rok doma porazili pouze Litvu a Kazachstán. Bezpochyby šlo o dobře odvedenou práci pod taktovkou dvougólového střelce Matěje Vydry, po níž není kvalifikace z českého pohledu ztracená mise. Ale určitě nesmíme výhru v Jerevanu pokládat za důkaz, že Bílkovo působení u mužstva má perspektivu.
Z tohoto pohledu je mnohem víc vypovídající páteční propadák s Dánskem jako jedním z konkurentů ve skupině. A také nudná podzimní bezbranková remíza s Bulharskem, které zůstává v tabulce stále výš než Česko. To jsou zápasy, v nichž bylo bezpodmínečně nutné předvést víc než rozpačité výkony. A to zmiňujeme jenom příklady z poslední doby, podobných zklamání za Bílkovy éry bylo mnohem víc.
Jako další přijde nyní na řadu v červnu souboj s Itálií. Ani tříbodový úspěch v Arménii vůbec nezvyšuje naději na úspěch proti finalistům posledního mistrovství Evropy. Radost z vítězství v Arménii pak může vystřídat skutečná kocovina. A také zpytování svědomí, zda změnu na trenérském postu nešlo udělat dřív.