Co je sympatické na Plzni? Nemrhá svojí mistrovskou pověstí
Měli před sebou hodně nevděčný zápas. Když stojíte v postavení fotbalistů Plzně ve třetím předkole Ligy mistrů proti soupeři, jakým je estonský Nomme Kalju, můžete si maximálně uříznout ostudu. Anebo splnit povinnost. A třeba s přehledem, jak to bylo vidět na stadionu v Tallinnu při vysokém vítězství 4:0.
Z českého pohledu to zase až taková samozřejmost v poslední době není. Západočeši se však dostali do postavení jediného klubu v tuzemsku, který dokáže stabilně plnit zdánlivě samozřejmé úkoly.
A daří se jim je zvládat, i když třeba zakopnou, jak se jim to přihodilo v minulém předkole proti Željezničaru Sarajevo. V prvním zápase třikrát inkasovali, v odvetě zase hráli převážnou část utkání v oslabení. Ani tak se nemuseli klepat kvůli hrozbě vyřazení.
Dřív patřila taková pověst Spartě, která měla zásadní podíl na vyzdvižení českého koeficientu do takových výšin, že se předkolu Ligy mistrů dokonce úplně vyhnula a šla rovnou do základní skupiny milionářské soutěže. Slušné renomé měla na mezinárodním poli také Slavia. Jenže to je minulost.
Nyní převzala vedoucí roli Viktoria, která si buduje svoji pozici skutečně systematicky. Pokud příští týden dotáhne slibně rozjetou partii s estonským mistrem, stráví na evropské scéně celý podzim už třetí rok v řadě. Můžete být plzeňský fanoušek, nebo také ne, ale musíte souhlasit s tím, že Horváth a spol. nemrhají svojí mistrovskou pověstí. A za to si v současné době zaslouží uznání.
