Víc mladých v reprezentaci? Jsem proti. Nároďák si musíte zasloužit
Máme po prvním turnaji nového trenérského týmu v čele s Milošem Říhou. Naši na Karjale skončili poslední, jednou vyhráli. Až na vyloženě marný boj s Finy to nebylo špatné. Turnaj však ukázal, kde jsou ostatní a co můžeme a musíme zlepšit my. Inspirace okolo bylo dost, tak teď toho využít.
Začali jsme v Praze se Švédy a u těch se zastavím, protože mi imponují, je to velmoc. Oni si přivezou jedenáct úplných nováčků a hrají naprosto v pohodě, zatímco my máme spíš sklon oprašovat řečičky, že nemáme čas na sehrání. Tady je klíčový cit trenérů, dát správné hráče k sobě.
Švédská sehranost je daná hodně tím, že u nich praktikují stejný systém od mládežnických kategorií. Mají předepsané jedny noty a podle nich hrají. Od jejich hlavního kouče Grönborga se mi líbilo prohlášení, že po hráčích vyžaduje zásady, ale k jejich plnění jim poskytuje volnost. Přesně tak to má být. Díky tomu švédské hráče hned poznáte. Oni byli vždycky silní na puku, dobře bruslili, ale v posledních letech k tomu přidali obrovskou úroveň skills, dovedností. Tak vznikají rozdíloví hráči a jejich počet v týmu, jenž je vyšší než u konkurence, dělá rozdíl ve výsledku na ledě. Souhlasím s vyjádřením Romana Horáka během Karjaly, že u Švédů nevidíte rozdíl mezi mazákem a klukem, co přichází mezi chlapy z juniorů.
Měl jsem možnost poznat, jak pracuje organizace Malmö Redhawks, taková zkušenost vám otevře oči. Tréninková náplň je tvrdá, ale smysluplná, neřeší tam zápasový nebo pozápasový den, pořád se jede na plné pecky. Jedna věková kategorie vedle druhé. Není náhoda, že nám Švédové mezi šestnáctým a osmnáctým rokem utíkají někam jinam. Ti hoši nabírají obrovskou sílu, v osmnácti dělají dřepy s činkou o váze 140 kilogramů
