Potřebujeme nové Paterovce. Mám tip, z koho složit špičkovou lajnu
Miloš Říha má za sebou druhou akci u národního mužstva, i podruhé skončil čtvrtý. Výsledky určitě nejsou to, nad čím bychom mohli jásat, ale na takových akcích je pro mě klíčová předvedená hra. A z té já nemám špatný pocit. Beru, že noví trenéři jsou teprve u druhé ostré akce, poznávají své hráče za pochodu. V Rusku dostali trochu přes prsty, což se může hodit.
Znovu se ukázalo, jak tenká hranice je mezi výhrou a porážkou. V moderním hokeji rozhodují detaily ve hře a my v nich bohužel hrozně chybujeme. Míváme výpadky, nejsme koncentrovaní po celých šedesát minut.
Disponujeme výbornými gólmany, jenže v obranném pásmu kolem brankoviště nám to utíká. Nezvládáme zablokovávat hokejky soupeřů a strašně často z těchto míst inkasujeme. V tom vidím zásadní problém.
Lepší musí být i komunikace mezi klukama. V neděli se Švédy jsme šli oprávněně do vedení, ale během chvíle jsme je nechali zbytečně srovnat. Špatně jsme si rozebrali jejich hráče ve vlastní obraně.
Při lepší komunikaci bychom přitom nedostali jediný gól. A třetí trefa byla, jak jsem zmínil, o nepokrytí soupeřovy hole u brankoviště. Se zablokovanou hokejkou gól nikdy nedáte. Když se vrátím k výplachu s Ruskem, tam to bylo jasné. Proti takovému soupeři, ale nejen proti němu, nesmíte mít tolik vyloučených. Osm trestů, tři góly v oslabení, to je bez šance. A když pak i svoje vlastní přesilovky zahrajete špatně, nemáte naději do zápasu naskočit.
Na tomto turnaji se projevily i další nešvary českého hokeje, slabší dorozumívání se hráčů na ledě. Chybí mi tam jasné, krátké pokyny od hráčů. Dej to! Posuň to! Za tebou!
V ofenzivě je naší starou, dlouhodobou bolestí hra po koutech. Nehrajeme jednoduše, přímočaře rovnou na branku. S tím souvisí i individuální hokejové schopnosti. Schází mi tam větší kreativita, variabilita. Chybí mi, aby hráč prokázal, proč v národním týmu je. I na druhém turnaji Tour
