Musíme mu fandit, ale nechápu to… O Bartošákovi, drogách i odolnosti
Zprávou minulého týdne byl náhlý konec Patrika Bartošáka v Třinci, hlavně pak okolnosti, které to zapříčinily. Mluví se o alkoholu, spekuluje se o drogách a domácím násilí. Nechci nikoho soudit, každý jsme nějaký, ale mně to pořád nejde na rozum. Bartes už jednou dostal pořádnou facku od života a přijde mi nepochopitelné, že se dostatečně nepoučil.
Mladý Bartošák měl před pár lety skvěle našlápnuto udělat kariéru v NHL, chybělo mu málo a mohl být součástí nejvyšší hry. Jenže ať už se stalo cokoli, udělal průser, tvrdě za něj pykal, Amerika ho ze své země vyhostila.
Doma pak dostal druhou šanci, znovu mohl nakopnout kariéru směrem nahoru, dostal se na mistrovství světa, zachytal si, přestoupil do Třince za královskou smlouvou, doma malé dítě, přítelkyně. Všechno se vyvíjelo růžově, tak jak má. A znovu přijde závora, problém. Zase to podělal...
Tohle smrdí průšvihem...
Každý z nás v životě něco vyloženě posere, s prominutím. Ovšem udělat stejnou chybu podruhé? Pak už jste za hlupáka,
