Cizinci vs. Československo. Plzeň ukázala, že její strategie funguje
V osmifinále Evropské ligy Plzeň donutila Sporting hrábnout na maximum. V kravatě dusila mužstvo, které na podzim úspěšně působilo v Lize mistrů, o body obralo Juventus, doma trápilo Barcelonu a dvakrát si poradilo s řeckým Olympiakosem. Viktoria byla s Portugalci na hraně postupu, leč padla. Mezi osm nejlepších se ani napotřetí nepodívala. Mnohem zásadnější je ale zpráva o její připravenosti na letní vstup do Ligy mistrů. Byť všechny herní složky lze rozhodně cizelovat, Plzeň je v Evropě konkurenceschopná.
Během aktuální sezony o tom podala několik nezpochybnitelných důkazů. Hlavně v domácím prostředí roztahovala křídla a na pódiu Evropské ligy bez výjimky všechna mužstva výrazně přehrála, což je nesmírně důležité zjištění. Plzeňské výhry se nerodily v bolestech a nebyly utkané ze souhry náhod a štěstí. Byly zasloužené, opřené o kvalitní výkony.
Z českých mužstev byla na evropské scéně pohříchu jediná. Jestliže Viktoria přispěla do tuzemského koeficientu 15 body, zbylé čtyři celky by takové numero nedaly dohromady, ani pokud by se jejich zisky spojily v jeden. Slavia posbírala 7,5 bodu, Mladá Boleslav 3, Zlín 2 a Sparta nepřinesla na kupičku dokonce ani jeden bodík...
Vzhledem k nízkým součtům Česko přišlo o jistotu přímé účasti v Lize mistrů pro sezonu 2019/20. Předběhlo jej Rakousko, zejména díky progresivnímu Salcburku, čtvrtfinalistovi Evropské ligy.
I tohle je bohužel důsledek nezvládnutých procesů ve dvou největších českých klubech – Spartě a Slavii. Cesta internacionalizace, jak o ní s oblibou mluví majitel Sparty Daniel Křetínský a s níž autor tohoto komentáře souhlasí, se obejde bez krutých bolestí pouze v případě, pokud děláte hromadu správných rozhodnutí a ještě ve vhodný čas. V letenských kancelářích se ale celou dobu konal pravý opak.
