Plzni se daří, co Spartě a Slavii ne. Za úspěchem je filozofie bez kompromisů
S využitím oblíbeného slůvka Pavla Vrby se Plzni povedla „mimořádná“ věc. Popáté v klubové historii vkročila do jarní části evropských pohárů. Sílu okamžiku umocnil ve středeční noci fakt, že si postup musela uhrát sama vítězstvím proti AS Řím. Západočeská organizace si zaslouží nezměrný respekt a obdiv. Proč se Plzni opakovaně daří to, co slavnějším a movitějším tuzemským klubům – Spartě a Slavii – nikoliv?
Věcí, co dělá dlouhodobě lépe, je víc. Mnohé už byly popsány, ale klíčovým faktorem úspěchu je zcela odlišný způsob myšlení v principech, jak řídit, jak vést, jak pracovat, jak se zlepšovat, jak být a i nadále zůstat stabilní, respektive úspěšní. Jinak řečeno: jde o důslednou aplikaci nastavené filozofie nepřipouštějící kompromisy.
V čem spočívá?
I přesto, že Plzeň za posledních osm let brala pět titulů, třikrát se představila v Lize mistrů, stále se považuje za regionální klub, což je poměrně zásadní přístup a základní myšlenková teze. Do klubu netečou stovky milionů z korporátní sféry, na provoz nemá „neomezený“ budget, což je – dle mého – nesmírnou výhodou, jelikož klíčové postavy řídící celý klub si dovedou udržet zdravý a střízlivý pohled na situaci. Fatálně to nekazí charakter, se správným úsudkem hledí za roh. Dobrovolně nepáchají ekonomické sebevraždy.
