Šílená doba si žádá ještě šílenější skutky. Před týdnem by nikoho nenapadlo, že proti Skotsku povede český národní tým čtyřicátník David Holoubek, v jehož životopisu je zaneseno pouhých dvacet ligových zápasů s průměrnou úspěšností (7-6-7). Že v nominaci na utkání Ligy národů bude jen o čtyři roky mladší Roman Hubník, jehož kariéra dávno překonala horizont a nezadržitelně míří do cíle. Že po veteránově boku bude spousta fotbalistů, které si dosud nikdo s reprezentací nespojil. Proč taky…
Vůbec to není myšleno ve zlém, taková jsou fakta. Jen podtrhují bezprecedentní situaci, do které se národní tým dostal, potažmo celý sportovní svět. Osobně mě těší, že se podařilo najít cestu, jak zápas uskutečnit. Byť Česko naskočí do utkání s týmem číslo dva, je to pořád mnohem lepší, než kapitulovat v boji s nákazou. Hledat řešení, mnohdy na první dobrou bláznivá, bude i budoucna klíčem k tomu, aby sport mohl i nadále – aspoň v omezeném režimu - fungovat.
Nově složená reprezentace má před sebou pouze dvě možnosti. Buď se na ni okamžitě po zápase zapomene, a to navždycky, nebo se vloudí do srdcí fanoušků coby parta schopných náhradníků. Jedna taková už má v historii českého fotbalu své jedinečné místo.
Na mistrovství Evropy v roce 2004 legendární kouč Karel Brückner vyslal totální „béčkovou“ sestavu do závěrečného vystoupení v základní skupině proti Německu. Podceňovaní v čele se úchvatným Markem Heinzem vyhráli 2:1 a superfavorita celého turnaje poslali na dovolenou.
Bylo by fajn, kdyby se Holoubkův slátaný tým inspiroval šestnáct let starou, pro mnohé pamětníky, nezapomenutelnou událostí. Pak by lopotná snaha uplynulých dní dostala ještě větší smysl.
Související články
