Eisenreichovým „etikům“ netleskat. Pochvala zatím stačí
Asi by se slušelo zatleskat etické komisi Jana Eisenreicha za rychlé vynesení prvních trestů v obludné korupční kauze, která na dřeň odhaluje hnusné levárny dějící se dlouhé roky na různých výkonnostních úrovních českého fotbalu.
Asi by slušelo zatleskat i za výši trestů. Byť zápasy Vyšehradu byly až děsivě systematicky ovlivňovány a z prostředí byla slyšet touha po nejvyšším možném trestu, je sesun o dvě soutěže adekvátní rozsudkem. Je tvrdý, to jistě, ovšem není ve všech důsledcích absolutně fatální.
Nesouhlas Pavla Vandase, nástupce „synka“ Romana Rogoze na místě sportovního ředitele klubu, s verdiktem komise je poněkud argumentačně úsměvná. Že Vyšehrad zaměstnal člověka, o kterém společnost nevěděla, co dělá, vyznívá tragikomicky.
Rogoz měl ve fotbalovém zákulisí pověst muže schopného čehokoliv. Figuroval i v dřívějších kauzách. Všichni věděli, že se neštítí špinavých praktik. Majitel Vyšehradu Jaroslav Klíma musel cítit, že podpisem smlouvy s „Rogim“ jde do risku. Ten zoufale nevyšel. Klub tak za své darebné manažerské rozhodnutí musí pykat. Je jeho vina, že si do vlastního rajónu dobrovolně pustil škodnou.
Trojice zkorumpovaných rozhodčích, která si nechala slíbit úplatek ve výši 170 tisíc korun, dostala shodně po osmi letech, navrch pětadvacet tisíc korun peněžitého trestu. Eisenrechův kabinet mohl přikročit i k tvrdším pálkám. Správně si však nechal volný prostor, jelikož v dalších týdnech a měsících bude vyhodnocovat ještě horší prohřešky proti sportovní etice. Ve spisech, jak se zjistilo, je materiálů nejhrubšího zrna dost a dost.
A k tomu potlesku. Po úvodním seznamovacím kole se sluší chválit. Na sukces to není. Hlavně z opatrnosti. A to především proto, že bude zajímavé sledovat, jak důsledná a konzistentní bude komise v dalších větvích případu. Protože v nich se bude rozhodovat o větších rybách a věhlasnějších klubech.
Pokud se bude držet principu padni komu padni, teprve pak to bude na hřmotný potlesk.
