Po nedělní marnosti v ligové klasice s Plzní se pochybovalo, a zcela logicky, zda Slavia definitivně nespadla o úroveň níž. Zda je stále pod Jindřichem Trpišovským schopná předvést okázalá fotbalová představení. Zda umí ohromit Evropu výjimečným kusem. O čtyři dny později podala pádnou odpověď. Způsob, jakým přeběhla ve skupině Evropské ligy římské AS (2:0) nabušené světovými hvězdami, bral dech.
Byl to večer, který se v mnohém přiblížil nejlepším vystoupením sešívaných v novodobé éře. Jenže – a Jindřich Trpišovský to po zápase velmi správně pojmenoval – tohle je jiná Slavia. Možná opravdu o něco horší, méně sebevědomá, méně dominantní, s nečekanými herními výkyvy. Oslabená řadou odchodů, naposledy v letním období. Je prostě nová. Učí se. Musí se zorientovat. Zvyknout si na tlak, na potřebu vydat maximum v každé minutě, v každé sekundě. Pochopit, že to je nutnost. Povinnost.
Novou nauku vstřebává i Trpišovský. I on se učí, jak pracovat s týmem, s jednotlivými hráči. Jak mixovat se sestavou, jak pravidelně poskládat funkční jednotku. Udělal přešlapy, omyly, sám o nich ví. Ovšem práci, kterou s mužstvem odvedl v uplynulých dnech po trapasu s Viktorií, je potřeba vysoce ocenit.
Zásadní úterní promluvou v kabině tým vybudil k dokonalému výkonu. Vycítil, že právě teď nastala ideální chvíle k vyprání špinavého prádla. Navíc zvolil správné rozestavení, výjimečně dobře trefil základní sestavu, do které sáhl až v osmasedmdesáté minutě, což je u něj nevídané.
Teď je však na celé Slavii, jak s nezpochybnitelným úspěchem naloží. Už o víkendu se znovu vrátí do všednosti, do „obyčejné“ domácí soutěže. Magický římský impuls totiž může změnit dosavadní podzimní nevýraznost. Pokud však složitou bitvu v Olomouci nezvládne, zase se dostaví pochyby. Jeden výjimečný zápas totiž sezonu nedělá.