Vrána válí jako Pasta, dojal mě návrat do Philly. Plivanec se dal řešit jinak
Washington je mužstvo v kompletním balení. Najdete v něm všechno, co je potřeba. Hráče, co dají góly, kteří gólu zabrání, jsou schopni předvést něco navíc, zápas otočit i jinak. Máme i dost takových, co dovedou soupeře rozhodit, chodí tvrdě do těla. Pro mě jedině dobře, nejsem v tom sám jako dřív ve Philly. Tam to tedy ještě brousil Robert Hägg hrál tvrdě, s ním jsem však nastupoval minulou sezonu v jedné obraně. Tady je to rozprostřené po celém týmu. Garnet Hathaway, Tom Wilson, Ovie…
Podobně poskládaný mančaft jsem zažil naposledy na farmě, když jsme vyhráli Calder Cup. Mám z toho skvělý pocit. Tehdy když jsme soupeře nepřehráli hokejově, tak jsme je prostě přemlátili. To se tady někdy dělo taky.
Už jsem někde četl, že jsme největší favorit na Stanley Cup. Je příjemné, že nám přejí, ale máme za sebou teprve čtvrtinu soutěže. Hrozně těžko se dá mluvit, jestli se po první čtvrtině základní části cítíme na Pohár.
Tedy my se na něj cítíme, máme ovšem taky dost zraněných, snažíme se tím prokousávat. V poslední době se sestava docela prohazovala, pořád si to sedá. I já se ještě učím, ladím se na tu jejich vlnu. Je to zase trochu jiné prostředí, řeší se jiné věci, ale dařilo se, připadám si super.
Nevím, jestli se můžu vyjadřovat k incidentu, který měl Garnet v zápase s Anaheimem, abych nedostal pokutu. Ale z rozhodutí ligy jsem byl nepříjemně překvapený.
