
Mám teď prý největší ice time za posledních čtyři nebo pět sezon. No, spokojený jsem maximálně. Nějaký rok už v lize hraju, přibývají zkušenosti, takže jdu snad správným směrem. Jsem nadšený, že mám důvěru, ze svého postavení i všech okolo. Šlapou do toho od nejlepšího útočníka po brankáře, sezona vypadá dobře. Vyplývá to i z toho, že jsme zvyklí tvrdě pracovat, a to se pak odráží ve hře. Já se toho taky nebojím, snažím se jít příkladem, což mi rovněž pomáhá. Na led chodím s Yandlem nebo Forslingem, snažím se hrát to svoje.
Ovšem utkání umíme i otáčet, což je taky důležité vědět. Nikdo hned nepanikaří, nesnaží se hrát na sebe. To je naše přednost a v tom je taky umění a přínos trenéra Quennevilla. Dokáže mužstvo udržet na uzdě a řídit ho, pokud prohráváme, řekne: „O. K., pojďme do toho, budeme víc šlapat, ale bojujeme jako tým.“
Jsem rád, že pod ním můžu hrát. Ví, co dělá, má cit pro hokej, je zkušený, dovede využít všechny ty maličkosti, které zná a jež nás posunou dál.
I proto o nás mluví jako o překvapení, a já s tím musím jen souhlasit. Hodně lidí předpovídalo, že se ani nedostaneme do play off . My jsme z toho vybočili, pozici máme zatím dobrou, i když jsme třikrát za sebou prohráli a až v sobotu v Dallasu to zastavili. Předtím jsme však zase čtyřikrát v řadě zvítězili. To je v téhle lize úplně normální, potká to každý tým. A to hlavní teprve přijde.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
Vyzkoušet za 1 Kč Více informací