Tohle je úplně jiný Baník. Sílí především díky sebevědomí
Co dokáže sebevědomí. Takový titul by se k utkání Baníku s Bohemians docela hodil. Zatímco Martin Hašek, trenér Bohemians, se po zápase nestačil divit, jakou změnou projde mentální stav jeho týmu v okamžiku, kdy Klokani opustí brány „ďolíčku“ a vycestují k utkání venku, Baník předvedl opačný efekt.
Hašek kroutil hlavou a nechápal, proč jsou hráči Bohemians v domácím zápase s Plzní ochotni absolvovat tři tvrdé souboje ve středu hřiště za sebou, zatímco v následném utkání venku jde do souboje jeden hráč a ostatní ve stejné chvíli vyklízejí pozice a vracejí se zpět. Čímž soupeři pomáhají dostat se do tlaku. Je to věc sebevědomí, které Bohemku ve chvíli, kdy za sebou nemá svůj nadšeně fandící kotel, zjevně opouští.
Baníku se naopak sebevědomí viditelně vrací. Co Haškovi u jeho týmu scházelo, Ostravany ctilo. Páníkův tým dobyté pozice v zápasy s Klokany poplašeně neopouštěl. Naopak. Několikrát na nich po ztrátě míče na půlce soupeře setrval, nedovolil soupeři víc než v nouzi odkopnout, a takové balony ještě na půlce Bohemians sbíral.
Oba góly Baníku vstřelili krajní obránci. Protože si věří a tlačí se stále víc dopředu (Fleišman) nebo si troufnou zůstat na ofenzivních pozicích třeba jen o okamžik déle, díky čemuž pak mají blíž k odraženému míči, který navíc v poklidu napálí z voleje do brány (Pazdera).
K tomu si připočtěte stále lepšího Roberta Hrubého, který Klokanům vstřelil parádní gól z přímého kopu, čehož si hlavní sudí Královec, ani pomezní Pochylý nevšimli, nebo třeba stále jistějšího stopera Martina Šindeláře, jehož zaváhání ve druhé půli bylo zcela ojedinělé, a vyjde vám z toho úplně jiný Baník, než jaký byl k vidění v úvodních jarních kolech.
