Neodepisujte Tour, žlutým Pogačarem nekončí. O zábavu se starají i jiní
Je naprosto výjimečný. To bez debat. Takový talent a současně i dříč tady už dlouho nebyl. Ne nadarmo je Tadej Pogačar srovnáván s cyklistickou legendou Eddy Merckxem. Zároveň ale čím dál častěji, a letos, kdy žlutý dres vybojoval už v šesté etapě, zaznívají věty, že Tour už letos bude nuda.
Jaké to bylo v nejslavnějších dobách belgického Kanibala nevím, ale určitě i tam už si někteří fanoušci často nad určitým stereotypem a Tour de France bez napětí postěžovali.
Ale ať už to bylo v dobách Merckxe nebo teď v Pogačarově éře, platí pořád totéž: cyklistika a Stará dáma obzvlášť nabízí tolik zajímavých, dramatických a dojemných příběhů, že to prostě nuda být nemůže. Stačí si je umět najít, protože jako ve všech dalších odvětvích – každého zajímá něco trochu jiného.
Někoho enormně zajímá, jak se bude dařit Peteru Saganovi, jiného zase jak se z úvodní smůly vylíže Primož Rolgič, dalším stačí jen pozorovat utrpení závodníků v legendárních kopcích jako Alpe d´Huez a podobně.
Ostatně i některá Saganova vítězství v zelené soutěži byla naprosto suverénní, a přesto i tyto ročníky slovenští i čeští fanoušci hltali.
Tak proč Tour odepisovat jen proto, že Pogačar se vyladil do žluta už tak brzy? Ano, na dramatičnosti to částečně ubírá. Jenže třeba letošní Giro nebylo rozhodnuto do předpolední etapy a také se tam zásadní dramata v celkovém pořadí nekonala. Navíc sám teprve třiadvacetiletý Slovinec umí svými výkony bavit, a když to zrovna není den pro něj, zastoupí ho všeuměl Wout van Aert.
V neposlední řadě pak budou muset s útočnými strategiemi přijít hlavní vyzyvatelé Jumbo-Visma a Ineos Grenadiers, jinak si jejich zaměstnavatelé začnou klást otázku, jestli jim tolik peněž neplatí zbytečně.
