Special One José Mourinho do síně slávy Realu Madrid nevstoupí
Jeden mistrovský titul, jedno vítězství v Královském poháru, jeden španělský superpohár. To je bilance tříletého působení portugalského trenéra Josého Mourinha v Realu Madrid. Na podmínky, které Special One měl, na soubor drahých galácticos, jenž mu byl nakoupen, nic moc. Vlastně hodně málo. Vysloveně zklamání.
Prezident Florentino Pérez toužil po triumfu v Lize mistrů, po okamžiku, kdy by jeho bílé pusinky políbily ušatý pohár.
Naposledy své rty na něj otiskl v roce 2002, tedy před jedenácti lety. Proto neváhal a po svém znovuusednutí do předsednického křesla na jaře 2010 nakoupil drahé posily a angažoval k nim neméně finančně náročného trenéra Mourinha.
Nedočkal se. Zase to nevyšlo. Pokaždé se Real Madrid zastavil v semifinále. V roce 2011 ho vyřadila Barcelona, o rok později Bayern Mnichov, letos jiný německý klub Borussia Dortmund.
Dramatický závěr odvety, kdy Realu stačil jediný gól, aby zvrátil pro mnohé neodvratitelné vyřazení po výsledku 1:4 z prvního duelu, sice byl úchvatný, ale to je všechno.
Za Mourinhova působení byl Real Madrid rozhodně mediálně nejsledovanějším klubem světa. Staral se o to výrazně i portugalský kouč. Nebylo týdne, aby se okolo něj něco nedělo.
Provokoval svými výroky, činy, gesty. S platem 14 milionů eur ročně (358 milionů korun) byl nejlépe honorovaným fotbalovým koučem na světě, byl skutečnou celebritou.
Rovněž jeho hráčský soubor zvaný gálacticos je báječný. Včele se skvělým Cristianem Ronaldem, jenž ovšem také na nejvyšší pocty za dobu Mourinhova působení u týmu nedosáhl. Jeho jediný Zlatý míč, trofej určená nejlepšímu hráči světa, se datuje k roku 2008, kdy ještě hrál za Manchester United. Ani tohle spojení nevyšlo. Oběma.
José Mourinho obtiskl v Realu Madrid určitě výraznou stopu. O tom není pochyb. Ne ovšem takovou, aby vstoupil do síně slávy. Už z jednoho prostého důvodu – základní úkol - dobýt Ligu mistrů - na tři pokusy nesplnil.
