Nadechnout se po bídných letech do slunnějších zítřků. Takové byly představy Slavie Praha o probíhajícím ročníku. Plán byl stanoven na tradice nejstaršího českého klubu dosti skromný, na nedávná předchozí utrpení ovšem smělý – umístění do pátého místa. Vydařený závěr minulé sezony však dával naději, že je dosažitelný.
Pouhá tři kola fanoušky červenobílých uvedla do vtíravého pocitu, že je žádný zářivý skok do lepšího období nečeká. Spíše další trápení, kdy budou hýčkat každý dosažený bod, aby nebylo ještě hůře. Zklamání o to větší, že střídá plané naděje.
Nejde o výsledkově promrhané tři duely. Vstup do sezony se nepovedl vícero týmům a je to pouhá desetina soutěže.
Mnohem větší rozladění však přináší zjištění, že se Slavia od slibného jara nikam dál neposunula: kvalitou herního projevu, individuálními výkony, ale ani morálně.
Slávistické fanoušky čeká rok, který už v úvodu začínají považovat za ztracený. A to je hodně kruté.
