Čtyři dny, co otřásly Plzní. Přestává být tím agresivním týmem
Obraťte si kalendář na 27. února. Přestože najdete, že má svátek Alexandr, nejvíc slavila Viktoria. Tedy ta fotbalová plzeňská. Porazila ukrajinský klub Šachtar Doněck na jeho půdě, šokovala tím celý kontinent a proklouzla do osmifinále Evropské ligy. Svět se zdál báječný, přítulný.
V Gambrinus lize sice ztrácela na vedoucí Spartu pět bodů, ale nadechovala se po doněckém úspěchu k touze ještě se o český titul, který obhajuje, co nejvíce poprat. Znovu byla sebevědomá, připravená smést protivníky z cesty, jak to v předchozích měsících dokazovala.
Přišla nedělní porážka na Spartě 0:1, mistrovský primát v Gambrinus lize se proměnil v pouhé snění, které realita obloukem míjí. Sparta se už předskočit nenechá, shodujíc se skoro všichni. I Plzeňští včetně hráčského kádru.
O čtyři dny později další rána. Prohra v Lyonu děsí nejen svou výškou (po 0:5 s Bayernem Mnichov a 0:4 s Barcelonou třetí nejkrutější v Evropě), ale mnohem více průběhem hry a předvedeným výkonem. Plzeň najednou přestala být agresivním týmem, jemuž se těžko střílejí góly. Kolektivem, v němž jeden mákne ochotně za druhého a nezazní slůvko výčitky. Souborem, kde na prvním místě stojí odpovědnost a dodržování taktických pokynů.
Zvládnout nezdar a vzít si z něj ponaučení je ve sportu velice těžké. Ale mnohem složitější je vyrovnat se s úspěchem, čímž vyřazení Šachtaru Doněck rozhodně bylo. Možná, že to bude nyní pro Viktorii nejtěžší úkol.
Prožila si nyní čtyři dny, které s ní otřásly.
