Čínský investor společnost CEFC nasypala do pražské Slavie stovky milionů, jen za letní posily vydala ohromné sumy. Výsledek? Na začátku sezony zatím žalostný. V lize dvě remízy s týmy, pro které klidný střed tabulky je plánovaný cíl. Na evropské scéně jediná výhra doma nad podprůměrnou Levadií Tallinn. Postup přes nasazený portugalský tým Rio Ave se dá považovat za dobrý počin. Ovšem prohra doma 0:3 s Anderlechtem Brusel ji téměř najisto z dalšího evropského zápolení vyřazuje.
Převedeno do matematického vyjádření – jediná výhra ze sedmi zápasů. V Edenu panuje velké rozladění, návrhy na radikální řešení narůstají. Hledají se viníci s konstatováním, že klub s takovými finančními možnostmi a silně posílené mužstvo musí zákonitě uspět. A co nejrychleji. Tak jednoduché to ovšem není.
Když loni vstoupil do Slavie čínský investor, okamžitě se připomenulo období začátku 90. let v minulém století, kdy vlastnil klub americký miliardář českého původu Boris Korbel.
Shodných, či aspoň podobných znaků bylo skutečně hodně. Obrovskými finančními možnostmi převyšovala Slavia stejně jako nyní ostatní tuzemské kluby, nakupovaly se posily, při nichž státní hranice neznamenaly překážku. Ruský bojar Vladimír Tatarčuk, srbský vítěz Poháru mistrů Dragiša Binič, slovenské klenoty Štefan Rusnák, Bartolomej Juraško, čeští talenti Radim Nečas, Patrik Berger, Jan Suchopárek.
Slavia měla rázem mužstvo, jímž chtěla dobýt nejen domácí fotbal. Očekávání bylo veliké, postupně se ovšem měnilo ve frustraci. V evropských pohárech vypadávala totiž hned v 1. kole s kluby, které zdaleka nedosahovaly mezinárodního věhlasu: skotský Heart of Midlothian, řecký OFI Kréta, švédský AIK Stockholm. Až ve čtvrtém roce nepřetržité účasti přišla parádní jízda zakončená v semifinále Poháru UEFA.
CELÝ SESTŘIH: Jihlava - Slavia 1:1. Hosté vyrovnali z ofsajdu a nedali penaltu
Video se připravuje ...
Trpělivost se v Edenu neusídlila
Slovo trpělivost se však v Edenu neusídlilo, hlavy trenérů padaly jedna za druhou. Vlastimil Petržela, Jozef Jarabinský, Jindřich Dejmal a Miroslav Beránek, většinou dobře známá a vavříny ověnčená jména, dostali na vyniknutí pouhý jeden ročník.
Jakmile se mužstvo pod jejich rukou mezi nejlepší neprodralo, okamžitě je vyměnil někdo další. Proces nástupu nového odborníka se pravidelně opakoval každé léto. Když trenér František Cipro v ročníku 1995/1996 přišpendlil do slávistické kroniky nejvýraznější úspěch v klubových evropských pohárech, v jeho kádru už nebyly veličiny Tatarčuk, Binič, Nečas, Berger, Kuka, Rusnák.
Dosáhl ho s další generací, která postupně navýšila kvalitu jeho výběru. Trenér Cipro určitě výrazným vkladem přispěl k historickému zápisu, rovněž ale zužitkoval práci svých předchůdců.
Jako jediný nebyl vedením vyhozen, na podzim 1997 odešel za lukrativnějším angažmá do rakouského Innsbrucku. Peníze jsou pro vybudování evropského týmu nezbytné, ale jsou pouze základním předpokladem. Proces zrání neurychlí. Slavii ještě čeká dlouhá cesta, na níž čas neuprosí ani neošidí. Poučit by se ovšem mohla z vlastní historie.
