Roman Bednář? Lídr (nejen) pro Lavičku. Hovoří za něj činy
Nenosí kapitánskou pásku. Nestojí obvykle mezi jedenácti muži, kterým začíná zápas. Většinou sbírá minuty až ve druhých poločasech nebo závěrech, když jde do tuhého. Obvykle musí čekat na lavičce, až na něj trenér ukáže. Přesto je sparťanský útočník Roman Bednář hráč, který prokazuje vlastnosti lídra. A nejen díky tomu, jak impozantně působí, když tahle vysoká holohlavá postava vpadne do děje utkání.
Byl to právě Bednář, kdo v pátek večer zachránil poslední zbytky cti Sparty, která už prohrávala 0:2 s podceňovanou Jihlavou. Jak má ve zvyku, na trávník vtrhl jako velká voda, přihrávkou pomohl ke gólu Davida Lafaty a pak sám skvěle udeřil ze vzduchu. Vidět byl i v dalších situacích. Zastínil jiného bijce Leonarda Kweukeho, který byl dosud v hierarchii útočníků o krok napřed.
Bednář má ohromnou sílu strhnout ostatní a vyburcovat je vlastním nasazením. Pobláznit hráče, ale i fanoušky. A nejen to. Hodně znamená i pro něco, co lze nazvat duchem týmu. Pro atmosféru v mužstvu, jeho klima. Musel si toho všimnout každý, ať už seděl přímo na tribuně, nebo v křesle u televize.
Ke spatření byl nespočet momentů, na nichž bylo znát, jak s mužstvem žije i coby náhradník. Třeba v Ostravě už stál u postranní čáry, když zrovna skóroval jeho parťák i konkurent Kweuke. Bednář propukl v upřímný jásot a radoval se, jako by právě dal gól on sám. Nebo si vzpomeňte, jak freneticky slavil svůj gól proti Jihlavě. Šílel on i tribuny.
Ano, po nejrůznějších životních peripetiích by Bednář mohl být vůbec rád, že ho Sparta vzala, a dokonce mu v průběhu jara dala novou smlouvu do roku 2016. Jenže on si to zasloužil svým přístupem a přínosem. Na rozdíl od těch, kdo mají v rudém dresu plnou pusu řečí a pořád si na něco stěžují, za něho hovoří činy.
