Mocní ostudně mlčí. Berbra by přitom měli vystřelit - navždycky!
Odstoupit a zmizet z fotbalu – navždy, ze všech pater, nevratně. To je jediné, co by měl Roman Berbr, mocný muž ve vedení fotbalové asociace a faktický vládce rozhodčích, udělat. Stejně by se měla vzdát svého postu i šéfka komise sudích a jeho partnerka a loutka Dagmar Damková.
Důvodem není pouze svou otevřeností naprosto unikátní a v poměrech českého fotbalu až hrdinská zpověď jednoho z jejich bývalých podřízených Libora Kovaříka, který už nehodlal snášet nekalé praktiky a ohlávku. Jakkoli má sám za sebou nějaký ten průšvih, bývalý sudí shrnul a přesně popsal metody, o nichž se více či méně konkrétně mluví už dlouho. Zatím nejpodrobněji sepsal „obžalobu“, již mohou signovat desítky či stovky dalších lidí z fotbalu – kdyby se tolik nebáli.
Berbr je klasický „macho“, který si zakládá na tvrdosti, diktátorských způsobech a šíření strachu, ať už opodstatněného nebo uměle vyvolaného. Jestli je ale doopravdy takový frajer, měl by se postavit všem obviněním čelem. Nebo že by ve skutečnosti zase takový chlapák nebyl?
Aby to bylo jasnější, zkusme to říct po jeho, v jazyku kmene Berbrů.
„Po tom všem může člověk řídit fotbal jenom v Burundi, a Burundi bychom tady z toho vážně dělat nechtěli.“ (s omluvou tomuto středoafrickému státu)
„Závěr k Romanu Berbrovi v jeho čase zní: ´Zoufalí lidé dělají zoufalé činy.´ Doufejme, že tento jeho čas bude nějak vlastní myslí ukončen. Může to dotáhnout leda k sebevraždě.“
„Když tady nechcete hrát fér, odstěhujte se někam jinam.“
A teď vážně: opravdu to chcete takhle? Ne, není potřeba se snížit na takovou úroveň. A jestli to nechápe sám Berbr, musí vzít jeho osud konečně do rukou jiní. Vystavit ho do ofsajdu. Vystřelit tak, že se „nezastaví ani na Zbraslavi“ (opět jeho slovy). Sebrat armádě pohůnků i (ne)dobrovolných vojáků generála.
Příznačné je, že se k tomu zatím nikdo nemá a převažuje zbabělé mlčení a vyčkávací taktika, ať už kvůli spoluvině nebo obav z odvety. Normální by přitom bylo, aby fotbalové špičky okamžitě reagovaly, rázně odsoudily stávající poměry a začaly jednat. Že se to neděje, je ostuda.
Pánové (a dámy), Kovaříkova výpověď stačí na to, abyste už konečně přestali chodit za zašpiněným kovářem a zavřeli mu krám.
