Ligové (o)hlasy: Ve Spartě frčí Všechnopárty, na Hané zase přítel na telefonu
Návrat krále. Název jednoho z dílů filmové trilogie Pán prstenů se v 6. kole nejvyšší fotbalové soutěže náramně hodil, když se v základní sestavě Sparty zjevil Tomáš Rosický. Ještě předtím ovšem byla v kurzu také jedna jistota televizního programu, která buď trefila do černého, nebo vypustila jedovatý šíp. Rubrika Ligové (o)hlasy si všímá i slibu plzeňského kanonýra a samozřejmě špekáčků z Vršovic, čímž rozhodně nejsou myšleni borci v zelenobílých dresech.
Rosického TOP momenty proti Karviné: dal gól, dirigoval a nebál se ostrých zákroků
• iSport TV
„Vždy ráno přijdu a podívám se do skříňky, jestli tam mám věci, a vím, jestli jsem přežil.“
David Lafata, útočník Sparty
O zajímavou předehru napínavého víkendového dění se postaral už v pátek večer David Lafata, host známého pořadu Všechnopárty. Dal, jak se říká, nahlédnout pod pokličku sparťanského hrnce, v němž to pěkně bublá(Více o Lafatově vystoupení čtěte ZDE>>>). V povídání s Karlem Šípem tak učinil svým úsporným stylem humoru, který je pro něho typický, i poněkud vážněji. Ať už hovořil o konkurenci uvnitř týmu, vzájemné komunikaci a (ne)dorozumění či velkých změnách, na něž nebyl čas. Lafata umí dobře naznačit, co si myslí (najmě pokud jde o trenéry) a lze se na to dívat dvojím pohledem. Buď že otevřeně popisuje dění na Letné, s nímž není zcela srozuměn, nebo se projevuje poněkud neloajálně. Na samotném hřišti se nicméně snaží o opak a Sparta to má personálně tak, že se bez něho neobejde. Tudíž své věci ve skříňce našel i před zápasem s Karvinou.
„Snad se blýská na lepší časy. Ale lepší tým by nás potrestal, čeká nás ještě dost práce.“
Tomáš Rosický, legenda Sparty
Byla to velká událost. Sparťanská „desítka“ nastoupila v základní sestavě, což v mnohých vyvolalo vzpomínky na to, kolik jim bylo, co studovali za školu, nebo kdo seděl na Hradě, popřípadě ve Strakovce, když se tak před sedmnácti lety stalo naposledy. A aby té slávy nebylo málo, „Rosa“ navíc vstřelil gól. Když ho slavil, jako by si přitom promítl všechny strasti, jež zakusil. Nemusíte pro něho mít pochopení, ale byla to vzácná a výjimečná chvíle jedné kariéry i osobního příběhu. To koneckonců mohl ocenit i na truc střídavě mlčící a nadávající kotel.
Rosický má vůbec mimořádnou schopnost zásadně ovlivnit způsob prožívání zápasu, ve kterém se objeví, i pohled na něj, jeho průběh, tempo. Nedělní duel místy totiž tak trochu zmíněnou volně plynoucí Všechnopárty připomínal, navzdory prohře 0:2 se dobře bavili i Karvinští. Nutno ovšem uznat, že král večera negativa vedle pozitiv nijak nezakrýval, včetně názoru na chování tvrdého jádra fanoušků. Dokázal to – jako kdykoli jindy – podat stylem, který nebudí pochybnosti.
Je zřejmé, že se nabízí mnoho dalších televizních pořadů, do nichž by sparťané mohli zavítat. Nemusí to být zrovna Kurňa, co to je?, Nebezpečné vztahy nebo Jak se staví sen. Se selekcí kádru může pomoci Robinsonův ostrov či Pevnost Boyard, teambuilding podpoří Seznamka, a kdyby nic nezabralo, vztahy hráčů a realizačního týmu vyladí Ano, šéfe! Rosického ale můžete v klidu pustit i do Otázek Václava Moravce.
„Jo? No tak pak, ty vole... To si děláte pr…, ne? Rukou, jo? Tak jo, no, platí...“
Milan Škoda, útočník Slavie
Rozrušení slávistického kanonýra, který se probudil v Olomouci, lze pochopit. Gól dosažený rukou je vždycky k vzteku, zvlášť když to má přímý vliv na výsledek a výhru přetočí na remízu. I když se v pravidlech najdou i paragrafy, které rukodělnou branku ospravedlní. S tím se musí něco dělat. Špatně by ale naopak bylo žalovat hned na jiné (Hovorka! Hovorka!) nebo si říct Tak když takhle můžou dávat góly jiní, tak my taky. Ke cti slávistům slouží, že stejně jako ruku řešili i výkon vlastního mužstva, který třetí remízu venku dovolil. Jedno jméno při tom kraluje: Halil Altintop. Turecký záložník dostává v lize pravidelně šanci, až to vypadá, že z povinnosti, ale jeho pohyb na hřišti tým brzdí. Jen dubluje (některé) funkce spoluhráčů – a hůř. Ještě štěstí, že tentokrát ho nenapadlo hodit dres mezi slávistické fans jako v Ďolíčku. Mohlo by mu s ním zpátky přiletět leccos jiného.
„S trenérem Jílkem jsme byli v kontaktu, volali jsme si i v poločase. Nějaké informace jsme dostali a předali jsme je hráčům. Ale proběhlo to vlastně jako normální zápas.“
Ladislav Onofrej, asistent olomouckého trenéra
Hanáci v utěšeně svižném utkání získali bod i navzdory tomu, že jim při předzápasové přípravě i utkání chyběl indisponovaný trenér Václav Jílek. Před úvodním hvizdem se alespoň spojil s kabinou skrze telefon a reproduktory a o přestávce zavolal svému zástupci Ladislavu Onofrejovi. Mimochodem, Jílek u týmu kvůli účasti na mistrovství Evropy jednadvacítek absentoval i důležitou část letní přípravy, což byl v takové Mladé Boleslavi jeden z oficiálních důvodů, proč dostal padáka kolega a jeho kamarád Martin Svědík. Jen aby teď v Sigmě neusoudili, že Jílek to má tak perfektně secvičené, že trenéra potřebují už jen jako přítele na telefonu…
„Je vidět, že nás fotbal baví. Doufám, že nám to vydrží.“
Michael Krmenčík, útočník Plzně
„Když tam je kontakt, nesmím padat jako blbec. Do budoucna už Krmenčík bude bez simulování.“ To je, panečku, závazek! V nedávném rozhovoru pro deník Sport ho vyhlásil plzeňský kanonýr, který se k pádům uchyloval nepříjemně často a taky to dostával „sežrat“. O to víc jsem byl zvědav, zda slib dodrží. Povedlo se to jednou v reprezentačním dresu proti Německu, podruhé v Severnímu Irsku a do třetice i ve šlágru v Liberci. Dvakrát se Krmenčík dostal do kontaktu s brankářem Ondřejem Kolářem, ale pokaždé to ustál a při druhé příležitosti raději skóroval. Vedle branky přidal i asistenci a spolu s parťákem Milanem Petrželou Liberec slušně rozmontoval. Ač by to do něj jeho odpůrci možná neřekli, i on byl před soupeřem o myšlenku napřed jako celá Plzeň. Sliby se maj´ zkrátka plnit – tak ať to vydrží nejmíň do Vánoc.
„Možná mu koupím i jeden špekáček, aby si ho individuálně opekl v našem venkovním krbu. Ale třeba uzeninu moc nemusí. To kdybych mu koupil naloženýho marinovanýho lososa, to by asi ocenil víc.“
Martin Hašek starší, trenér Bohemians
Jak přerušit dlouhou sérii bez vstřeleného gólu? Co si člověk neudělá sám, to nemá, a tak to kouč „klokanů“ vyřešil z vlastních zdrojů. Jak podotkl obránce Michal Šmíd, trenérův syn Martin Hašek mladší „je na podzim vždycky v říji“. Platí to i v tom nynějším, takže se zrovna on (téměř přesně po roce) trefil proti Slovácku. A nebyli by to Bohemians, kdyby nedošlo na populární špekáčky, byť tentokrát potenciálně a individuálně doplněné o luxusnější pokrm. Že by znamení, že v Ďolíčku roste s jídlem chuť?! V každém případě se divím, že takové popularizace lidové pochoutky od táboráků nejen v Uhříněvsi nevyužil a jako sponzor se nepřihlásil nějaký movitý velkouzenář. A ano, třeba by i na nový stadion bylo!
