Já, já, já, jenom já. Proč je Petržela persona, ale chyby vidí jen u jiných
KOMENTÁŘ ŠTĚPÁNA FILÍPKA | Je zpátky. A s humbukem a vervou sobě vlastní. Vlastimil Petržela vtrhnul na prvoligovou scénu tak, že povalil kulisy a oponu nerozhrnul, ale přímo roztrhal. Zlín - to je nové fotbalové jeviště pro velkého fotbalového režiséra i herce v jednom. Obávám se však, že druhá úloha až příliš ovládá tu první a nebude z toho povedený kus.
Předně: Petržely si vážím. Je pro mě jednou z největších osobností českého fotbalu, muž, který patří do skupiny vyvolených vedle Karla Brücknera a dalších. Oceňoval jsem jeho práci ve skromných podmínkách v Liberci či Bohemians (ve Slavii a Spartě to dopadlo hůř). A taky přímost trenérského rasa, který šel až na dřeň hráčů. Mnohým dopomohl k angažmá, na něž se ani neodvážili pomyslet.
Vedle toho na rozdíl od jiných mluvil o nepříjemných tématech, například o korupci, nebál se mocných, poukázal i na některé stinné stránky legend typu Václava Ježka, rýpl si i do nedotknutelného Brücknera, že někdy „blbne lidi“.
Vždy ale měl ten dar, nebo prokletí rozdělovat lidi. Můžete ho stejně obdivovat, jako nesnášet. Jedni (nevím, zda pověstná polovina, o níž sám mluví) ho uznávali, druhé iritoval - vlastně tím samým. Provokoval tím, že se rád chlubil, dobře ho vystihuje jeden z jeho nedávných třaskavých výroků: „Hrát si na skromného blbečka, to bychom se nikam nedostali. A to jsem nikdy nedělal.“ Nedělal...
Jeho nejzářivější angažmá v Zenitu Petrohrad (2002-06) je z pohledu zájmu o české trenéry v cizině dodnes vrcholem, který jiným zůstal naprosto nedostupným. Byl opravdovým fotbalovým carem.
Štace v Pitěru však pustila z řetězu jeho démony. Zamávaly s ním peníze, roztáčené v ruletě, propadl hazardu. Když znovu začínal doma, v Olomouci, prohlásil: „Jsem z toho Ruska asi nějaký rozežraný, namachrovaný.“
Sigmu zachránil v lize, ale bylo na první pohled znát, jak mnohdy těžce formuluje a propojuje myšlenky. Čím dál víc se propadal do svého svébytného světa. Vzdaloval se realitě, nebylo jisté, kdy ji vidí zřetelně, a kdy zamlženou optikou.
Léčil se z gamblerství. Svíraly ho psychické problémy, deprese, které se snažil udolat prášky. Otevřel dokořán dveře své třinácté komnaty.
