Ligové (o)hlasy: Pomalý hlasatel, letenský tělocvik a nový styl Bum-aut
Ve vršovickém Ďolíčku to byl fofr, jaký fotbalová liga dlouho neviděla. Kromě domácích hráčů nestíhal vůbec nikdo. Plzeňský kouč vybízel novináře, ať si píšou, co chtějí, ale my už ho známe. Zlínský kouč vedl ještě nedávno Ostravu, ten ostravský Zlín, přičemž první vystřídal druhého, teď stáli proti sobě – a do toho Baroš. Na Letné zavedli nový rituál a v šatně objevili nového kapitána, v Karviné byli fanoušci zralí na panáka a ne jednoho. Pozoruhodné výroky 23. kola opět glosuje rubrika Ligové (o)hlasy.
„Ani jsem nevěděl, kdo všechno ty góly dal. Hlasatel hlásil, že to bylo 3:0, a ono to bylo už 3:1, pak 4:1, 4:2.“
Martin Hašek, trenér Bohemians
Vývoj skóre při neskutečné podívané v Ďolíčku připomínal místy výměny, a tak byli pozadu nejen nebozí hosté z Plzně. Najmě slávističtí fanoušci mezitím na sociálních sítích s větší či menší mírou nadsázky diskutovali o tom, zda se ve vršovickém okrsku, byť o kus dál, objevil totální fotbal. Pro „klokany“ je důležité, že dostali pořádné razítko do pasu na cestě za fotbalem, který chtějí předvádět pod Martinem Haškem. Jak sám řekl: „Je to náš první opravdu velký úspěch, že jsme porazili někoho z absolutní špičky českého fotbalu, z první trojky největších a ekonomicky nejsilnějších klubů.“ V minulosti kolem toho byly nějaké dohady či co, ovšem tentokráte Bohemians Plzni zatopili opravdu slušně.
„Naše defenziva byla na úrovni krajského přeboru.“
Pavel Vrba, trenér Plzně
Plzeň v neděli večer, to byl totální rozklad. Hrošovský a spol. naprosto nezvládali výpady Bohemians, museli si vypomáhat fauly – a často nedošlo ani na ně, protože protihráč už pádil o kus dál. Byla to naprostá dezorganizace, o spolupráci jednotlivých řad nemohla být vážná řeč a defenzivní „čtverka“ byla úplně mimo. Hotové „plzeňské retro“, ale poněkud jiné, než to, o kterém se tolik mluvilo v létě a na podzim. Ještě štěstí, že brankář Aleš Hruška ponechán napospas dravému soupeři v zajetí frustrace neházel míčem po spoluhráčích jako svého času v Příbrami, kde takto trefil kolegu Tomáše Pilíka. Byť byl na druhé straně apatický až moc. Otázkou je, jestli může být ještě hůř. Jeden přebor by se našel, ale taková legrace jako s Jardou Kuželem by to nebyla…
„To si rozeberte vy. Napište si tam, co chcete.“
Pavel Vrba, trenér Plzně
Na zkušeného plzeňského kouče byl v Ďolíčku smutný pohled. Ke konci už se ani nedržel za hlavu, jen seděl na lavičce a bez hlesu čekal, až celá ta polízanice skončí. A pak ještě odpovídat na dotazy, zda je v ohrožení titul… Z obřího čtrnáctibodového náskoku je rázem polovina, tudíž znovu ožily vzpomínky na památný výrok Jozefa Chovance. Ten po podzimu 2011 uvolnil místo, ejhle, Martinu Haškovi, k němuž si posléze přisedl GSM Jaroslav Hřebík, a na jejich adresu prohlásil: „Náskok měli po podzimu exkluzivní. To když pak nezískáte titul, je to, abych to trochu zlehčil, na roztržení trenérské licence...“ A to se tehdy, prosím, jednalo o titěrný náskok 6 bodů. Nakonec se vypařil a titul získal Liberec (o 2 body před Spartou). Víc k tomu psát nebudeme, protože Pavel Vrba to všechno čte, pamatuje, a když se (mu) to hodí, připomene. Takže pssst!
„Napadlo nás, že bychom mohli před druhými poločasy něco změnit. Dát hráčům signál, aby věděli, že začíná půle, že musí být koncentrovaní a nachystaní.“
Pavel Hapal, trenér Sparty
Druhé poločasy v podání sparťanů byly zralé na to, aby se staly předmětem zkoumání rozmanitých vědeckých oborů, přičemž od věci by možná nebylo ani zapojit (pa)vědy okultní. Zatímco v první půli se Letenští dokázali na jaře prosadit, a to i gólově, ve druhé jako by na hřišti neexistovali a pětkrát to skončilo remízou. K vyřešení zapeklitého problému, jak je na konci přestávky upozornit, že se hraje i po ní, se nabízelo například využití pronikavé sirény zakončující proslov kouče Pavla Hapala. To by však hrozilo následnou návštěvou ušního, a tak na Letné v duelu s Duklou zvolili subtilnější metodu: netradiční motivační rozcvičku. „Koukal jsem jak blázen,“ přiznal kanonýr Josef Šural – a asi nejen on, protože pak všichni koukali, jak ani ne čtyřicet vteřin po hvizdu málem skončil gólem průnik Davida Douděry. Tahle medicína podle všeho zabírá krapet později, ale její účinky se nakonec přece jen projevily. Tak ještě v neděli zacvičit s Plzní.
„Cílem zůstává druhá příčka. Chceme se o to poprat, minimem je dotáhnout týmy před sebou a nehonit to v posledních dvou kolech.“
Josef Šural, útočník Sparty
Když si letenský útočník těsně před startem jara zlomil palec, bylo to pro jeho tým větší oslabení, než se mohlo zdát. Kdo ví, zda by o nějaký ten zápas či dva neprodloužil pražské dobrodružství Andrey Stramaccioniho, v každém případě se do základní sestavy vrátil ve velkém stylu a Duklu dvakrát sestřelil typickým způsobem, jímž se v Praze – pokud není indisponován – prezentuje. Jeho úlohu ještě podtrhl fakt, že vyfasoval kapitánskou pásku. „Pepa byl kapitánem, protože funkci zastával i v kabině,“ odůvodnil rozhodnutí kouč Pavel Hapal. Pozoruhodné je, kolik kapitánů na Letné v této sezoně měli: od hrajících přes nehrající, popřípadě v demisi (David Lafata) až po stínové či neoficiální. Teď už jde jen o to domluvit se s Guélorem Kangou, kdo kope penalty, a odrazit se od toho, po šuralovsky řečeno, „prcání se po bodu“…
„Je to jeho boj a je mi ho docela líto. Přijde mi, že on kolikrát neví, co mluví, a další den si to přečte. Moje odpověď je na hřišti.“
Milan Baroš, útočník Baníku
Šlágr Zlín – Baník sliboval hlavně pikantní trenérský souboj Vlastimil Petržela – Bohumil Páník. Jenže domácí kouč přidal další zápletku. „Milan Baroš bere ten zápas osobně,“ řekl deníku Sport a připomněl, jak se bránil jeho příchodu do Ostravy v době, kdy ji vedl. Hodně se tehdy spekulovalo, zda by „Bary“ měl speciální režim spjatý s dojížděním z Prahy a podobně, což by trenérovým výhradám navzdory nepopiratelnému významu jmenovaného patriota pro klub i město dávalo určitou váhu. „Nemyslel jsem to zle. Jen jsem nechtěl dopustit, aby nechodil na tréninky,“ uvedl Petržela. Baroš se v Baníku loni v létě přece jen objevil po nástupu kouče Radima Kučery. „Potřeboval trenéra, kterého bude ovládat,“ přisadil si Petržela. Barošova pomsta byla sladká: byť selhal ve vyložené šanci a párkrát nezpracoval neposedný míč, nedal soupeři vydechnout, co neoběhal, to jako obvykle umluvil, a vítězství 2:0 bylo jeho. Sečteno podtrženo, tomuhle říkám epicentrum (slepých) nábojů!
„Bylo to jednotvárné. Jenom nákop a bum. Do autu. Aut. Bum. Takové nic.“
Filip Panák, záložník Karviné
Bezgólová remíza Karviné se Slováckem byla zásluhou obou týmů zážitkem jen pro otrlé a vyznavače sadomasochistických radovánek, což dokumentovala i omluva domácího trenéra Josefa Muchy odvážným fanouškům. Pregnantně pak to, co se před jejich nevěřícími zraky odehrávalo, popsal talentovaný karvinský záložník. Zároveň tím odhalil jediný rozumný důvod obhajující existenci tohoto mače: po aktuálním hitu totálním fotbalu či propracované Tiki-taka byla paleta fotbalových stylů obohacena o další: Bum-aut.
