Ligové (o)hlasy: Titulek od Vrby, záhadný Lafata a kdo je kdo ve Zlíně
Že nic nemusí být tak, jak by tomu vše nasvědčovalo, dokázalo sedmadvacáté kolo fotbalové ligy. Nehledě na výsledek šlágru v Edenu, plzeňský kouč po jeho konci projevil nebývalé pochopení pro náročnou práci žurnalistů. Zatímco slávistům pomohl univerzální voják, Mladé Boleslavi pilný čtenář a Spartě kanonýr na odpočinku. Na závěr si pak něco prosvištíme. Zajímavé výroky uplynulého dějství nejvyšší soutěže znovu glosuje rubrika Ligové (o)hlasy.
„Slavia hrála dobře. Jako novinář bych vyzdvihl její výkon. Možná byste to měli udělat. Vyhrála zaslouženě. To by měl být hlavní titulek zítřejších novin.“
Pavel Vrba, trenér Plzně
Plzeňský kouč složil slávistům ceněnou poklonu a navzdory zklamání udržel dekorum. Dokonce se snažil být co nejvíce nápomocen přítomným reportérům. Bezprostředně po prohře 0:2 se důstojně vyrovnal s otázkou na další gól inkasovaný ze standardní situace, novinářům na tiskové konferenci pak po vzoru zlínského brankáře Zdeňka Zlámala („Zlámal zlámal bránu…“) dokonce doporučil titulek. Jeho vystoupení kvitoval na Twitteru i slávistický boss Jaroslav Tvrdík. S jiným plzeňským koučem, Romanem Pivarníkem, byl poněkud na kordy, ale jeho předchůdci i nástupci vzkázal: „Pane Vrba, skláním se s úctou, tohle není samozřejmost. Respekt!!!“ Ano, respekt. I za to, že si to taky jednou zkusil. I když bylo na čase, my mu radíme pořád…
„Tenhle post mu hodně sedí. Vsadili jsme i na to, že bude překvapením pro soupeře. Je univerzální voják schopný nastoupit kdekoli.“
Jindřich Trpišovský, trenér Slavie
Mám rád, když trenéři ve velkých zápasech udělají nějaký výjimečný tah, jímž všechny překvapí. Nebo alespoň soupeře. Hodí se to hlavně pro zápasy s Plzní – ovšem zpravidla je to ona, kdo vytáhne něco mimořádného. Dobře to zná taková Sparta, ovšem že se blýská na lepší časy, naznačilo šokující střídání „disidenta“ Jonathana Biabianyho v poslední vzájemné konfrontaci. Kdyby to skončilo gólem, byla by to skvělá pointa a kouč Pavel Hapal by měl slušný trenérský zářez.
Připsal si ho až o pár týdnů později kolega Jindřich Trpišovský, jenž proti Plzni překvapivě nasadil Jana Sýkoru coby podhrotového hráče. I díky tomu v hodnotném profesním minisouboji přechytračil Pavla Vrbu. Navíc se ukázalo, že univerzální voják Sýkora může být takto platný i při dalších manévrech. „Je to taková pohyblivá ´desítka´, která nám doteď chyběla po odchodu Tondy Baráka,“ přiblížil Trpišovský.
Zase ta ´desítka´! Její hledání, to je taková záliba, jíž se náruživě věnuje najmě konkurenční pražské „S“. Většinou to končí tak, že ji hraje někdo jiný, než kdo ji má na dresu. Sýkora má na zádech šestku, takže je vše v pořádku.
„Velice dobře jsme věděli, že i kdyby se to na Slavii nepovedlo, že pak hrajeme doma, a já pevně věřím, že v Plzni titul uděláme. Slavit ho u televize? Všema deseti!“
Radim Řezník, obránce Plzně
Soudě podle slov Trpišovského a spol., vidina toho, že by Plzeň slavila titul v Edenu, bylo něco naprosto nepředstavitelného. Tomu odpovídalo patřičné nasazení a (kontrolovaná) agresivita, která zatlačila rivala do úzkých tak, že Plzeň vysílala slávisty do útoku i z vlastních standardek. Díky oddálení oslav je zaručeno, že borci ze Štruncových sadů dohrají sezonu důstojně, což se jim díky v minulosti díky brzkému zisku ligového prvenství ne vždy úplně dařilo. Navzdory prohře si ovšem nadále věří, celkový triumf by mohli mít jistý v příštím kole doma, pokud porazí Slovácko a slávisté dva dny poté nevyhrají na Dukle. Řezníkovi a jeho partě by pak prý zážitek nepokazilo ani to, že by slavili u televize. Nebo klidně u videa…
„Ještě mám čas, zbývají tři zápasy. Uvidíme potom, jak to všechno dopadne. Možných variant je víc.“
David Lafata, útočník Sparty
Byla to epizoda přesně v duchu jeho příběhu. Proti Zlínu nemohl nastoupit Václav Kadlec, tak se v útoku po čase objevil talent Václav Drchal. Jenže po půlhodině se zranil, a tak šel na hřiště – ano, David Lafata. A byl to on, on rozhodl o vítězství 2:1. Ani si pak nemohl vzpomenout, kdy dal naposledy v rudém dresu gól (24. září) nebo se tak tvářil, ale hlavně vzbudil pozornost neurčitým výrokem ohledně své budoucnosti na Letné. „Uvidíme,“ opakoval několikrát. A podobně nekonkrétně se navíc vyslovil i kouč Pavel Hapal.
Všeobecně se má ovšem stále za to, že Lafata po sezoně odejde a nejspíš ukončí kariéru na profesionální úrovni. Jen se to teď ještě nehodí říkat. Leda že by se vrátil do Jablonce, kde by ho s otevřenou náručí přivítal jeho velký příznivec Petr Rada. Navíc by se bossovi Miroslavu Peltovi zacelil jeden z psychických šrámů, jež ve fotbale utržil. „Upřímně – je to pro mě trauma,“ komentoval kanonýrův přestup do Sparty v lednu 2013. Byť se lze odůvodněně domnívat, že se o jistou náplast postaraly inkasované miliony.
Ať to dopadne jakkoli, bylo by nejen pro potěchu fanoušků a statistiků pěkné, kdyby Lafata stihl ty dvě trefy, které mu chybí do ligové dvoustovky. „Zvládnout se dá všechno, budu se snažit,“ pronesl střelec. Když na to přijde, před dvěma lety takhle s podporou nesobeckých spoluhráčů nasázel v posledním ligovém zápase pět gólů, ač to byly jiné časy. Tak uvidíme…
„Při penaltě jsem měl možná trochu štěstí, možná mi trochu pomohl pánbůh.“
Martin Polaček, brankář Mladé Boleslavi
Je to jako kdyby nejmenovaná automobilka z jednoho středočeského města pustila na silnici během necelého roku pět modelů, postupně každý z nich stáhla a až ten šestý s oddechnutím nechala v provozu. Přesně tak to vypadá v této sezoně v Mladé Boleslavi s brankáři. Je to k neuvěření, ale protočila už šest gólmanů, na což by si netroufl ani známý vyznavač proměnlivé základní sestavy Andrea Stramaccioni. Až Slovák Martin Polaček se doslova chytil, naposledy dokonce zachránil remízu s Baníkem tím, že chytil penaltu Milanu Barošovi.
Polaček je nevšední postava – a nejen proto, že tenhle obr měří bezmála dva metry. Věnuje se józe i čtení knih, přečtené má ale i soupeře, protože je má ve zvyku při samostudiu detailně analyzovat. Nevynechal ani Baník, včetně penalt. Nerad bych se rouhal, nicméně zdá se, že si Polaček pomohl nejvíc sám. Tahle akvizice se Boleslavi opravdu povedlo – i když, ruku na srdce, s Karimem Agajevem byla větší legrace.
„Většina hráčů tu hrála poprvé v životě, takže z toho byli, víte co… Ten náš jeden mladý černoch přihrával furt dozadu, dozadu a dozadu. Dopředu se bál!“
Vlastimil Petržela
Označením „ten černoch“ pro fotbalisty svého týmu Vlastimil Petržela zaujal širokou veřejnost po zápase s Plzní, následné kritice však statečně odolal a svůj zvyk zopakoval po porážce na Letné. Teď si proto pro jistotu prosvištíme jména několika hráčů zlínského kádru. Ten černoch z obrany je Jonathan Kabasele Bijimine. Ten černoch ze zálohy Ubong Moses Ekpai. Tedy ten první. Je tam ještě jeden, Ibrahim Benjamin Traoré. Pozor, Bijimine není Benjamin. Ani Beauguel. A příště už bez nápovědy.
