Vzpoura, ale... Co spojuje příběhy Erbanové, Ledecké a Koukalové?
Co ještě nevíte. Gábi a Petr Koukalovi. To je záhlaví plakátu, který zve na turné bývalé biatlonové královny a jejího manžela po republice. Na vstupenky v ceně 399 korun (499 za ty VIP) láká též slogan Zažijte vrchol upřímnosti. I takhle to může dopadnout, když se sportovec rozhodne vzbouřit se proti SYSTÉMU, jehož byl součástí. Od chvíle, kdy Koukalová dala sbohem biatlonu, při tom přibyly další dvě vzpoury silných žen: Karolíny Erbanové a Ester Ledecké. Liší se důvody i peripetiemi, ale leccos je spojuje.
Janek Ledecký ke kauze svojí dcery: Bez svazu by se lyžařům závodilo senzačně
• iSport TV
Případ Koukalová
Nejsledovanější.
Nejemotivnější.
Nejkontroverznější.
Když Gabriela Koukalová vyrvala sama sebe ze srdce českého biatlonu, mohla si veřejnost vybrat mezi dvěma jejími obrazy.
Na jednom se skví statečná bojovnice proti nepřístojným metodám a chování trenérů či kolegů. A proti tlaku deformujícímu život sportovkyně, z níž se stala anorektička či bulimička, což má obrovský celospolečenský přesah. Nebojácný vzor zvlášť pro mládež, který se nebál odhalit vlastní problémy, aby se jim vyhnuli jiní.
Druhý obraz nabízí poněkud nešťastnou postavu, která se ublíženecky postavila takřka proti všem, kteří ji provázeli na její svérázné trati. Odkryla nejen pokrytectví populárního sportu, ale i své vlastní.
Léta žila v odpudivém světě, jenž jí mimo jiné toleroval její slabé stránky, které ji současně polidšťovaly a činily populární. A jenž se musel vyrovnat se samostatnou jednotkou Petrem Koukalem, jejím partnerem, posléze manželem a marketérem, který jí mohl stejně tak pomoci jako uškodit, využít.
Naléhavá sdělení mixovala s lacině pikantními, až kýčovitá forma znesnadňovala oddělit upřímnou složku zpovědi od kalkulu kampaně k třaskavé autobiografii Jiná.
Spojení Koukalové a biatlonového svazu bylo dlouhodobě prospěšné oboustranně. Bez roztržité blondýnky, která vozila medaile, by se biatlonu nedostalo takového zájmu a výjimečné pozice.
Šéf Jiří Hamza úspěchů na sněhu (a teď už i na trávě) dokonale komerčně využil, povedlo se mu vytvořit dojem velké rodiny, do níž přizvali i novináře. Rodiny plné sympaťáků a správňáků, čistého světa, tolik odlišného od odpudivého fotbalu a dalších silných kolektivních sportů.
Ještě víc vynikly rozdíly mezi těmito dvěma světy: biatlon byl chráněnou rezervací, nikdy nepoznal skutečnou kritiku či nespokojenost, byť přišly i špatné výsledky. A když se ozvaly námitky, reakce nebyla adekvátní. Hamza viděl kohosi, kdo biatlonisty „zašlapával do asfaltu“.
