Berbr a spol. mají pravdu a já jim tleskám. Ať se fotbal zbaví pleticháře! | iSport.cz
Štěpán Filípek
19. října 2018 • 10:02

Berbr a spol. mají pravdu a já jim tleskám. Ať se fotbal zbaví pleticháře!

TOP VIDEA
Varaďa před MS U20: Barinka zatím mimo, spoléhat bude na Dostála Varaďa před MS U20: Barinka zatím mimo, spoléhat bude na Dostála
Marpo chce fight s Vémolou. Proti němu si věřím, říká Marpo chce fight s Vémolou. Proti němu si věřím, říká
VŠECHNA VIDEA ZDE

Takhle nevypadá rebelie, která by měla otřást Strahovem, kde úřadují formální předseda Martin Malík a faktický boss Roman Berbr, v základech. Dopis signovaný hráčskými legendami v čele s Karlem Poborským a dalšími lidmi, kteří se starají o mladé fotbalisty, není opravdovou revoluční výzvou. Jeho síla je někde jinde – víc než v samotném textu v podpisech pod ním. Reakce ze strany fotbalové asociace pak ukazuje způsob myšlení a chování, které se hodí do doby před bezmála třiceti lety.



S jistou haškovskou nadsázkou vzato, je to taková mírná vzpoura v mezích zákona. Co vlastně chtějí „rebelové“ Poborský, trenéři českých juniorských výběrů, experti na mládež a akademie či další zaměstnanci FAČR? Nevyhlašují žádnou neposlušnost, nevyhlašují převrat v čele asociace, nevyslovují se ostře proti jejím dvěma nejvyšším představitelům, kteří stojí v pozadí odchodů – hlavně bývalého ředitele sportovně-technického úseku Michala Prokeše a garanta akademií, o něhož tu jde.

Poborský a spol. nežádají jeho návrat, vyslovují „jen“ nespokojenost s jeho koncem a horují pro zajištění podmínek pro jejich práci. Kvůli tomu interně, nikoli veřejně, vznesli i konkrétní personální požadavek či přání, aby je zastřešil bývalý reprezentant a člen výkonného výboru asociace Karel Kula. Na jedné straně se to celé točí kolem problematiky širší veřejnosti vzdálené. Byť se jí právě péče o mladé fotbalisty ve všední rovině dotýká možná nejvíc.

Důležitější pro celkový efekt nakonec není ani to, co v dopise stojí, ale autogramy pod ním a jejich množství. Pokud se ozvou jména jako Poborský, Kozel, Suchopárek, Bejbl, Lička, Barák starší, zbystří i ti, kteří jinak nemají na nějaké „vnitrostranické“ spory náladu. Pohled na soupis jmen pod vcelku decentně formulovaným dokumentem pak vzbuzuje respekt i co do množství. Veřejně se vyslovit se nebály jen bývalé hvězdy, ale připojili se i „bezejmenní“, kteří jsou nejzranitelnější. Sečteno podtrženo, když se v českém fotbale podaří vytvořit jednotu, pod něco se podepsat a strčit to Berbrovi pod nos, je to pokrok a dobrá zpráva.

Cenu má dopis i kvůli tomu, jakou vzbudil reakci FAČR. Té se předně nelíbí jeho zveřejnění. Strahovu se totiž nezamlouvá cokoli, co si Berbr nevyřeší svými neomalenými způsoby (a Malík neodkývá) ve své kanceláři. Vyjít s výhradami ven je mnohdy poslední či jedinou, třeba i zoufalou možnosti, jak upozornit na vážný problém nebo získat podporu v nedemokratických poměrech fotbalového státu ve státě.

Pokud jde o Prokeše, Malík s Berbrem zveřejnili, že si řekl o plat 250 tisíc korun měsíčně. A že byly nesrovnalosti s využíváním poskytnuté kreditní karty. Není na místě dělat z Prokeše černobílou optikou hrdinu, to ostatně málokoho z fotbalu. První bod je však klasickým apelem na nejnižší pudy a závist ve stylu jakešovského „miliony berou“. Je přirozeným právem odmítnout přehnané nároky, pokud to tak někdo vnímá. Potíž je v tom, že to může být zástupný problém, který se hodí.

Podívejte se na první arch signatářů dopisu, který vyjadřuje nespokojenost s odchodem některých lidí z FAČR
Podívejte se na první arch signatářů dopisu, který vyjadřuje nespokojenost s odchodem některých lidí z FAČR

Pokud jde o onu kreditní kartu a její používání, je to evidentně pozůstatek velkorysého, až megalomanského panování předchozího předsedy FAČR Miroslava Pelty, který byl k lidem, které chtěl získat, (ne)skutečně štědrý. A na nějaké přehnané papírování nehleděl, ono se to pak vždycky nějak zaonačí. Jinou věcí je, že ať si o něm jinak myslíme cokoli, na rozdíl od Berbra dokázal miliony pro fotbal zajistit.

„V běžných firmách si zaměstnanci nevybírají svého nadřízeného,“ uvádí FAČR. Na to je jednoduchá odpověď: v běžných firmách jistě ne. Jenže fotbalová asociace je čímkoli jiným než běžnou firmou. Respektive vůbec není firmou, i když to tak zvláště Berbr asi vidí, a proto si v ní autokraticky dělá, co se mu zachce, neomezeně vládne, řídí své okolí lidi strachem a zbavuje se všech možných odpůrců.

A nakonec: „Pokud se chce někdo zabývat místo práce pro český fotbal pletichami a interním personálním bojem na půdě asociace, je s ním vedení FAČR připraveno okamžitě ukončit spolupráci.“ Tak už je to tady, výhružná pointa. Držte hubu a krok, nebo s vámi zatočíme. To už taky známe. Opravdu by byli Berbr s Malíkem schopni vyházet tolik lidí od mládeže? Pochybuji. Pak by potvrdili, že jim nejde o kvalitní práci, kterou sami vzývají.

Je to i náznak, že v celém sporu jde přece o něco jiného, o to, co je jeho pozadím či kontextem: boj o moc, kterou Berbr a spol. nechce pustit z rukou a trestá každý náznak nespokojenosti. On si své věrné může hýčkat a zavazovat dle libosti, u jiných je shánění podpory nepřípustné. Ale pozor, FAČR je potřeba i pochválit za řešení, které sama nabídla a já mu tleskám.

Správně, nechť okamžitě ukončí spolupráci a zbaví se největšího pleticháře, kterého má ve svých řadách.

Romana Berbra.

KDO JE KDO v průvanu na Strahově. Proč nahradí Prokeše zrovna Kotrba?

Hromadné odchody z FAČR? Nemají společný důvod. Můžou ale nastat další, říká Malík

 
Články odjinud


Články odjinud