Messi vs. Hovorka. Sledovat „Psycho“ je požitek, bát se nemusíte
O hlavním hrdinovi velkého fotbalového večera v Lize mistrů nemělo být pochyb. Vždyť na slávisty se chystal sám Lionel Messi – malý velký muž, jenž spolu s Cristianem Ronaldem září nade všemi. Byl to také on, kdo už ve třetí minutě otevřel skóre, takže vše mělo běžet podle jeho not. Jenže pozor, notný kus prostoru i pozornosti mu ukradl chlapík v červenobílém dresu, jehož osud se s tím jeho prolnul – David Hovorka. Tohle byla i jeho show.
To, že je Messi extratřída, bylo znát i v Edenu. I když zase občas působil až moc vláčně, ukázal ladný pohyb s míčem jakoby přilepeným na noze, krátké kličky, jimiž se zbavuje soupeřů, velký přehled a samozřejmě na jedničku vyřešenou situaci, která skončila brzkým gólem. Jenže pozor, lacinou chybou a vzápětí nedůsledným bráněním mu k ní pomohl Petr Ševčík a v dalších příležitostech narazil na nepříjemnou skálu ve středu domácí obrany.
Není už nutné rozepisovat se o tom, jak ze sebe Hovorka dokázal spolu s parťákem Ondřejem Kúdelou setřást stín stoperské dvojice Ngadeu-Deli. To už je vyřešené a trenér Jindřich Trpišovský potvrdil, že i navzdory pochybnostem dobře věděl, co se v něm skrývá. Už od společného působení na Žižkově. Hovorka však k jistotě přidává ještě něco navíc. Něco, co z něho dělá na tuzemské poměry výjimečného obránce.
Velkým hitem bylo už jeho vystoupení na milánském Interu. Fanoušky i experty nadchl způsobem, jakým vymazal domácího obra Romela Lukaka. A nejen tím, taky emocemi. Ne že by je předtím neprojevoval, ale tohle byla příležitost, kdy z něho rovnou tekly proudem. Předskočit protihráče, zařvat si, zapumpovat rukama, to bylo jeho. A hned se – v dobrém – ujala přezdívka Psycho.
Proti Barceloně, kde na něho čekala výzva vyžadující zase jiné dovednosti, byl ještě výraznější. Dominantní, s obrovským vlivem na spoluhráče i fanoušky. Když Messi utekl rychlíkovi Peteru Olayinkovi, byl to on, kdo skluzem připravil argentinskou superstar o míč. Zařval jako lev jeho směrem a pochodoval strojově dovnitř šestnáctky. Záhy rukama pumpoval směrem k publiku, ať ještě přidá na decibelech.
Ačkoli jeho strana byla zezačátku přetížená, dokázal si výborně poradit. Skvěle odebíral míče, dirigoval obranu, vytlačoval ji dopředu. S Messim udržel nadále krok, po dalším souboji si s ním plácl, dovolil si i kličku, věhlasný protivník o něm zkrátka věděl. A když Messimu naložil Jan Bořil, muž s dvojkou na zádech to dokázal patřičně ocenit. V závěru, kdy to hrozilo třetí brankou do odkryté obrany, zase předvedl jiný kumšt: nenechal se přelstít a ukázkově odcouval a zvládl přečíslení,
Ač mimo hřiště nevypadá jako extrovert, na trávníku ohromně pomáhá povzbuzováním nejen sobě, ale celému týmu. Dostává ostatní na stejnou frekvenci. A co je hlavní, emoce používá a ventiluje pozitivně. Nepodléhá jim, když jde do střetu, takže jimi ani sobě, ani mužstvu neškodí. Záhy si vybuduje respekt, tím správným způsobem. Nemusíte se v tomhle ohledu bát toho, co vyvede. Naopak – pokud tedy nejste fanoušci soupeře, nebo přímo jeho hráči – se na jeho zákroky začnete těšit.
A možná ještě víc na to, co přijde pak…
